Jen Jakub Dobeš má z krajanů v NHL lepší statistiky. I proto se vyloženě nabízí, že by oni dva mohli doplnit Lukáše Dostála v kádru české reprezentace na vrcholný turnaj v Miláně.
„Říká to každý. Byl by to splněný sen ať pro nás z NHL nebo kluky z Evropy. Každý se tam chce dostat, u mě to není nic neobvyklého. Ale zároveň je olympiáda pro nás hokejisty strašně daleko, takže se na ni nijak neupínám,“ hlásil Vladař v rozhovoru s českými novináři.
Dáváte si velkou šanci?
Snažím se tady ve Philadelphii vybudovat co nejsilnější pozici a kdyby přišla pozvánka, byl bych strašně rád a moc bych se těšil. Ale nepletu si nad sebe nějaký bič, že pokud by se to nepovedlo, všechno by bylo rázem špatně. Trenéři vyberou ty nejlepší, kteří budou zrovna k dispozici.
Není jich málo, přitom zbývají jen dvě místa. Vnímáte, že pro vás brankáře z NHL může být dostat se do týmu ještě těžší?
To je dobře! Jak pro nás, tak pro český hokej a fanoušky, že tady není jeden brankář, ale je nás tu hodně. I pro trenéry je to komfortnější pozice, mají z čeho vybírat. Máme perfektní gólmany a všem se zatím daří, tak snad v tom budou pokračovat.
Trenér brankářů Ondřej Pavelec diskutuje na tréninku s Danielem Vladařem.
Vy jste byl na posledním šampionátu. Může vám tato zkušenost i třeba přímo u trenéra Radima Rulíka nějak pomoct?
To bych spíš neřekl. Chtěl jsem jet na mistrovství z prostého důvodu, splnit si sen. Na šampionátu jsem do té doby z různých důvodů nikdy nebyl. A už jsem nechtěl sedět doma a koukat na kluky v televizi jako minulý rok, chtěl jsem tam být taky.
Takže jste neváhal.
Hned jsem věděl, byť agenti asi rádi úplně nebyli, že pojedu. Ale že by mi to mělo nějak pomoct na olympiádu, tomu nevěřím. Když budu chytat dobře, šanci mít budu, ale bude to na trenérech, je to jejich rozhodnutí. Jsou kvalitní a věřím, že vyberou konkurenceschopný tým a třeba překvapíme.
Vám se zatím daří, statisticky patříte na hranu nejlepší desítky v NHL.
Z osobního hlediska tam malá spokojenost být může, ale zároveň je sezona dlouhá, čeká mě hodně práce. A z toho týmového odvádíme dobrou práci, sbíráme body, vyhráváme zápasy. Pořád se držíme v mixu okolo play off, ovšem tabulka je šíleně vyrovnaná.
Znamenitý Vladař v nové roli. Říká si o olympiádu, v týmu ho chválí: Překonává se |
Svoje statistiky vnímáte?
Abych řekl pravdu, tak ne. Když se na ně my brankáři moc upínáme, nedopadá to dobře. Existují nějaké očekávané góly, ale je to složitější. Když obránce vystřelí od modré čáry a přejede před námi hráč, gólman to nemá šanci vidět, přitom je to gól, co by měl chytit... Pro mě jsou nejdůležitější výhry a body, to asi potvrdí každý brankář.
Těch jste vychytal už šest z devíti zápasů, výrazně jste k nim přispěl také svými výkony, což ukazují i čísla (91,7% úspěšnost zákroků).
Celkově se brankář cítí líp, když ví, že pokud se mu zápas povede, bude chytat hned další. Pomáhá to i na psychice. Ale statistiky jsou zrádné, na brankáře může letět deset střel, z toho třeba pět samostatných úniků a k tomu dostane dva góly v přesilovce a všichni si pak říkají, co v té bráně dělá. Proto je lepší nic nečíst a nesledovat, maximálně po sezoně na statistiky kouknout pro dobrý pocit a třeba při jednání o smlouvě.
Vy jste si vybral Philadelphii, co vás přesvědčilo? Hrály roli peníze, nebo spíše možnost stát se jedničkou?
Peníze jsou samozřejmě taky důležité, ale pořád jsem ve věku, kdy můžu něco dokázat, tudíž finance pro mě nehrály takovou roli. Spíš to byla vidina šance, kterou tady můžu dostat, což se zatím jeví jako dobré rozhodnutí a jsem vděčný. Ale pořád říkám, sezona je dlouhá, musím zůstat pevně nohama na zemi. To platí i o týmu a tabulce, za dva zápasy můžeme být v konferenci klidně první nebo poslední, ale zatím jsme na tom dobře, i když se s námi moc nepočítá.
Daniel Vladař přichází na led před zápasem s Floridou.
Možná nepatříte mezi favority, ale tlak ve Philadelphii figuruje velký, ne?
Záleží, co za něj považujete. Já říkám, že existuje jenom ten, který si člověk připustí. Ať už to jsou média, rodina nebo kamarádi. Mám radu i pro menší kluky, lepší nic nečíst, hlavně ne hned po zápase, to je nejhorší. Někomu budete sympatický, někomu se nezavděčíte nikdy. Když se soustředíte jenom na sebe, tým a výhry, hlavu máte najednou daleko čistší.
Zároveň mají Flyers pověst jakéhosi pohřebiště brankářů, to jste zaznamenal?
Doneslo se to ke mně, ale byl jsem si jistý, že pokud budu dělat svou práci na sto procent, šanci mít budu. Nikdo ke mně v kabině nepřišel s tím, že jsem další na řadě. Chovají se ke mně hezky, se vším mi pomáhají. Sice tady chybí nějaký Čech nebo Slovák, ani na farmě žádný není, ale třeba ukážu českou mentalitu a přijdou další.
V čem vidíte oproti předchozímu angažmá v Calgary největší rozdíl?
Že chytám víc zápasů, dostávám větší šanci. To je pro mě nové, třeba tolik netrénuju nebo neposiluju, protože chytám víc utkání. Před tím jsem věděl, že budu chytat jednou za týden nebo deset dní. Ale obě organizace se ke mně chovaly velice slušně, toho si vážím.
Také jste vyměnil Kanadu za Spojené státy, liší se v něčem obě země?
V počasí, to je největší rozdíl. Ráno otevřu oči a necítím, že je venku v listopadu mínus dvacet. Amerika je specifická v tom, že je pro místní všechno blízko, ale pro Čechy hodně daleko. Kluci mi říkají: Bydlím kousíček od tebe, vždyť je to jen 40 minut! Jsme tu víc roztahaní, ale nestěžujeme si, jsme zabydlení a líbí se nám tady.
