Richard, Howe, Gretzky, Lemieux, Crosby, McDavid... Už delší dobu se s Bedardem počítá jako s následníkem velmistrů v zemi, v níž je hokej fenoménem blížícím se náboženství.
Jednička draftu 2023 a majitel Calder Trophy pro nejlepšího nováčka uplynulého ročníku NHL ztrácí sebedůvěru i trpělivost. Nazlobeně tříská holí, mračí se a hořekuje.
„Mohl bych vyjmenovat sto věcí, ve kterých bych se mohl zlepšit. Štve mě to. Cítím, že se mi vlastně nic nedaří,“ citoval ho po pátečním tréninku deník Chicago Sun Times.
V minulé sezoně nastřádal v 68 utkáních 61 bodů (22+39). Teď má po 21 partiích skromnou bilanci 3+12, přičemž z posledních dvanácti mačů vytěžil pouhých šest asistencí, z toho pět ve dvou střetnutích se slabým Anaheimem.
Má prachbídnou úspěšnost na buly (29,7 %) a při střelbě (5,5 %). Něco podobného dosud nezažil. Takřka vždycky mezi mantinely vyčníval – v juniorské WHL či v reprezentačních výběrech.
I proto ten kontrast nyní až hystericky křičí: Měsíc bez gólu? Propána, co se děje?
Ve čtvrtek proti Floridě a v sobotu ve Philadelphii dokonce Bedard ani jednou netrefil branku. „V zakončení nepředvádím vůbec nic, takže musím hledat jiné způsoby, abych byl užitečný,“ prohlásil.
O jeho umění pro iDNES.cz tuze zajímavě vyprávěl jeho český vrstevník Eduard Šalé, který se s ním několikrát osobně potýkal mezi mantinely:
„Prvně jsem ho potkal na osmnáctkách a zas tak moc jsem si ho nevšiml. Šampionát se mu úplně nepovedl. Přitom měl dva body na zápas!“
„A pak jsem ho viděl na dvacítkách, kde mi otevřel oči. Byl jednoznačně nejlepší. I mezi staršími kluky.“
„Není žádný obr, ale má páru, vrací se do obrany. Hlavně ho zdobí neskutečná střela, vidění na ledě a hokejová chytrost.“
„Trenéři ho neposadí po jedné nebo dvou chybách. I díky téhle svobodě si dovolí neskutečné věci a řeší situace na úplně jiné úrovni než ostatní.“
Podzim 2024 však pro Bedarda znamená drsnou výchovnou lekci. Chicago se potácí u dna NHL. Kouč Richardson u vzácného talentu střídá různé spoluhráče.
Když Blackhawks o prázdninách získali dravce Bertuzziho a tvořivého Teräväinena, zdálo se, že právě oni jsou pro Bedarda ti praví pobočníci. Jenže tohle trio se na ledě při hře pěti proti pěti skoro nepotkává.
Šampioni k Bedardovi. Chicago přivedlo zkušenosti, už nechce hrát na dně NHL |
Teď se Bedard ocitl na pravé straně lajny s centrem Dickinsonem a „levasem“ Andersonem, v lize spíš podprůměrnými borci. Společně například v zápase s Floridou čelili elitnímu Barkovovu komandu, což znamenalo úmornou nádenickou šichtu.
„Tahle role pro mě byla nová a jiná, ale je fajn si ji vyzkoušet,“ řekl Bedard uvědoměle po večeru, během něhož se s pukem moc nepomazlil.
Chápe, že by se stejně jako v minulosti Yzerman nebo McDavid měl postupně proměnit z ryze ofenzivního nájezdníka v komplexního forvarda a tahouna mužstva.
Zároveň mu současná situace vůbec není příjemná. Ještě v létě patřil mezi vážné kandidáty na místo v kanadské nominaci na únorový Turnaj čtyř národů. Teď se jeho naděje zdá býti dosti neduživou.
V sobotu ve Philadelphii musel strávit porážku od domácích Flyers, v jejichž dresu se vítěznou ranou v prodloužení předvedl Rus Mičkov, jeho rival z mládežnických akcí.
„Je fajn, že jsme na sebe po třech letech zase narazili,“ řekl reportérům Matvej Mičkov. „Doufám, že tohle je teprve začátek naší rivality v NHL. Myslím, že mi Connor dnešní porážku příště bude chtít oplatit.“
Už se objevily zvěsti, že by Bedard za daných okolností v Chicagu uvítal výměnu jinam. Třeba do rodného Vancouveru.
Opačně uvažující experti i laici volají po klidu a trpělivosti. Vždyť coloradský pašák MacKinnon měl ještě ve dvaadvaceti osobní rekord v NHL 63 bodů (24+39).
A Bedardovi je stále teprve devatenáct. Sám tvrdí: „Doufám, že svou hru brzo zase najdu.“
Momentálně však jeho slova moc přesvědčivě nezní.