Socha letícího Orra stojí před bostonskou TD Garden. Před každým domácím zápasem Davida Pastrňáka se u ní fotí houfy fanoušků Bruins. Sám Orr podepsal tisíce fotografií s ikonickou oslavou.
V knize Orr: My story nezapomenutelný obránce popisuje, jak si jej tehdejší brankář St. Louis Glenn Hall dodnes dobírá: „Bobby, vypadá to, že to je asi tvá jediná trefa v NHL, co?“
Ta chvíle si vysloužila označení „The Goal“. Je vystavená v Hokejové síni slávy v Torontu. Po internetu koluje hromada verzí památného momentu. Kdo fotku neviděl, nemůže být pravým hokejovým fanouškem.
Příběh, jak vznikla, už ale každý nezná.
Bobby Orr dnes
Byl 10. květen 1970. Tehdy ještě hlavy hokejových profíků nechránily přilby. V bostonské aréně se hrálo čtvrté finále mezi Bruins a St.Louis. Domácí vedli v sérii 3:0, po 29 letech byli opět blízko Stanley Cupu. Zbývalo jediné vítězství, u něhož chtěl být snad každý fanoušek Bostonu. Na tribunách se tísnilo rozhodně víc než ohlášených 13 909 diváků.
Pořadatelům u vstupu stačilo podstrčit dvacet babek, aby na chvíli otočili hlavu na druhou stranu a dychtivý příznivec mohl proklouznout dovnitř. K tisícovkám takových diváků přičtěte ještě vzduchotechniku, pro kterou bylo v 70. letech nemožné alespoň trochu zchladit přecpaný stadion. Vzniklo šílené dusno, které napomohlo ke zrodu ikonickému snímku.
Ale to trochu předbíháme.
Až se vrátíš s pivem, pustím tě
Mezi rozhicovaným davem byl i jistý Ray Lussier. Nefandil, pracoval. Fotil pro noviny Boston Record - American. Fotografové se v bostonské hale rozmísťovali u kluziště do čtyř koutů. A Lussier měl nejraději jeden na východní straně haly.
Bronzová socha Bobbyho Orra před arénou TD Garden v Bostonu.
Když však po třetí siréně svítilo na ukazateli skóre 3:3, rolba upravovala před prodloužením led a Lussier se zamyslel: „Boston bude chtít co nejdříve dát gól a rozhodnout, musím se přemístit na západ.“
Stalo se před letyHistorický seriál sportovní redakce iDNES.cz Všechny díly seriálu najdete přehledně ZDE. |
Fotografové už tehdy pořizovali autentické záběry díky vyříznutým škvírám v plexisklech, ke kterým přiložili objektivy. A Lussier našel jedno perfektní místo. I stolička u něj byla volná. Vlastně to byl mediální zázrak!
Rozhodl se, že se tam utáboří. V tom se však přiřítil jeden z fotografů, který místo o přestávce opustil, aby si vystál frontu na pivo.
Dnes by měl spíš oplétačky s nadřízeným za konzumaci alkoholu na pracovišti. Nezapomeňte ale, že hala v květnu připomínala spíš finskou saunu. Navíc fotografové chodili na zápasy NHL v oblecích a kravatách.
„Vyřeším to tak, že tam prostě zůstanu jen do doby, než se ten chlápek vrátí,“ zavzpomínal Lussier na serveru BobbyOrr.net. Ta chvíle mu stačila, aby jeho počin vstoupil do dějin.
Magické čtyřky. A magická fotka
Po čtyřiceti vteřinách prodloužení rozhodl bostonský Bobby Orr. V útočném pásmu zachytil rozehrávku Blues, vyměnil si puk s Derekem Sandersonem a puk procedil mezi betony brankáře Halla.
Magický moment byl dokonán. Ve 4. finále. Ve 4. třetině. Hráčem s číslem 4. I nejbližší protivník měl čtyřku na zádech.
Atakovaný Orr při zakončení lehce ztratil balanc, v nacpané hale explodoval dynamit emocí. A rozjásaný Orr v návalu euforii skočil.
Cvak!
49 years ago today, Bobby Orr scores the 1970 Stanley Cup winning goal leading the Boston Bruins past the St. Louis Blues in a 4 game sweep.
This photo, known simply as "The Goal" captured by Ray Lussier, is one of the most iconic sports photographs ever.
#BobbyOrr #StanleyCup https://t.co/Y4e6jD5if4
Jedna z nejikoničtějších sportovních fotografií byla na světě.
„Dobře si na ten okamžik pamatuji, protože jsem přemýšlel, jak to bude asi bolet, až dopadnu na led,“ vzpomínal Orr. „Ale necítil jsem žádnou bolest.“
Víc asi tehdy 22letý bek cítil, jak na něj naskákali spoluhráči v černožlutých dresech.
Bezva sezona. Jak génius Bobby zatřásl hokejem |
Nepřekvapilo, že střelcem vítězné trefy a hlavní postavou kultovního snímku byl právě Orr. Říkalo se mu velký revolucionář, protože zásadně přeměnil hru obránců. Měl dechberoucí ofenzivní dovednosti. S pukem byl nepolapitelný. Sóloval. Nahrával. Střílel. K tomu si znamenitě plnil i úkoly v obraně.
Na jaře 1970 se stal prvním zadákem, který vyhrál bodování NHL. Art Ross Trophy získal i v roce 1975. Žádný obránce jej dodnes nenapodobil. A s pravděpodobností hraničící s jistotou nenapodobí.
Kdo to letí? To nejsem já, pomyslel si Orr
Přesně před půl stoletím se skromný kavalír poprvé polaskal i se Stanley Cupem. Po ikonické oslavě, kterou zachytili fotografové. Ta Lussierova byla jednoznačně nejpovedenější.
Pár okamžiků poté, co stiskl spoušť, mu dychtivě klepal na rameno jeho konkurent-fotograf. Přes burácející dav se prodral zpět k hrazení a dožadoval se zpět svého místa. „Je celé tvoje. Já už mám, co potřebuju,“ odvětil mu Lussier a později několikrát zopakoval: „Nikdy bych takovou fotku neměl, kdyby si on neodskočil pro pivo.“
V redakci Boston Record - American, který je předchůdcem známého Heraldu, si sportovní editor Sam Cohen z filmového pásku vybral snímek.
Orr nadpozemsky plachtí nad ledem. Brankář St. Louis podivně dřepí, obránce Pickard rezignovaně pozoruje letícího hrdinu. „Vytiskni to! A velkolepě!“ poručil Cohen.
Po propařené noci se Orr probudil v hotelu Hilton, kde tehdy nocoval i jeho otec. „Ráno jsem přišel na snídani za tátou, který už měl v roce noviny,“ vzpomínal bostonský obránce pro stanici Sportsnet. „Ukázal mi první stránku, kde byla moje fotka. To bylo poprvé, co jsem ji viděl. Nedokázal jsem pochopit, jak jsem se dostal tak vysoko. Jen jsem si pomyslel: No, to je asi někdo jiný.“
A pozvali jste toho fotografa?
Nebyl. Orr vletěl do dějin. Pokud to není nejslavnější hokejová fotka historie, tak bezesporu bude jednou z nejslavnějších.
Na jejího autora nezapomněl ani Orr, který kvůli vleklým potížím s koleny skončil kariéru krátce po třicítce. V roce 1990 pořádali Bruins oslavu připomínající dvacet let od vítězství ve Stanley Cupu.
Se šampiony dorazily jejich manželky. Nechyběli tehdejší trenéři, členové realizačního týmu a novináři, kteří o zlatém tažení tehdy referovali v tisku. Orra hned napadlo, zda na seznamu nechybí Ray Lussier. Osobně jej pozval.
„A Bobby Orr si na setkání přinesl jeho snímek. Také se s ním vyfotil. Ray byl neskutečně pyšný,“ vylíčila jeho manželka Claire.
O rok později Lussier neočekávaně zemřel. Bylo mu 59 let.
Orrův let a jeho fotka ale zůstanou nesmrtelné.
