Arbitráž, jak říká skaut národního mužstva Jiří Fischer, je citlivá záležitost. „Nikdo nikdy z arbitráže neodejde nadšený. Někdo je zklamaný, někdo méně spokojený, někdy jsou dokonce obě strany zklamané. Nikdy nejásají oba tábory.“
Fischer nepřehání, v zámoří se o arbitráži s nadsázkou píše jako o „festivalu urážek“. Klub se snaží hokejistu pomluvit, aby co nejvíce srazil jeho cenu, agent zase vychvaluje svého klienta až do nebes a vytahuje všechny možné i nemožné statistiky a lichotivá porovnání s ostatními hokejisty.
Každopádně nejde o žádný med, ale o slovní válku. Stačí si poslechnout hráče, kteří již takové slyšení zakusili. „Loni jsem si tím prošel a opravdu jsem to nechtěl zažít znovu,“ řekl po čtvrtečním podpisu s Ottawou Senators kanadský útočník Mike Hoffman.
Ač mají hokejisté NHL právo vyžádat si arbitráž v kariéře kolikrát chtějí, podobní „sebemrskači“ se mezi nimi zpravidla nenajdou. Existuje totiž poměrně dost odstrašujících případů. Zmíněný Hoffman loni prohrál na plné čáře - místo ročního platu 3,4 milionu dolarů, dostal dva. Další hráči si v minulosti odnesli z jednací síně tuze hořkou zkušenost.
Co u arbitráže může zaznít?- výkonnost hráče za všechny sezony v NHL - zranění a nemoci, které utrpěl - počet odehraných zápasů - délka působení v týmu i celé lize - přínos pro výsledek mužstva - vůdčí kvality a veřejné aktivity - plat a výkonnost srovnatelného hráče |
Třeba Tommy Salo, bývalý švédský reprezentační gólman, jehož více než cokoliv jiného proslavil kuriózní gól od Bělorusů na olympiádě v Salt Lake City, při arbitráži plakal. Neunesl, kterak do něj „tepal“ Mike Milbury, tou dobou generální manažer New York Islanders.
Salo byl jasnou týmovou jedničkou, chtěl brát milion dolarů ročně. Jenže Milbury jej nikdy příliš nemusel a na takové podmínky nehodlal přistoupit. Vytáhl tedy na něj všechno možné. „Šílený Mike“ vesele prohlašoval, že gólman na NHL nemá a že patří mezi hráče s nejhorší kondicí v celé lize.
Salo si odběhl na toaletu a když se vrátil, měl vlahé oči. Ještě před chvíli se mu z nich koulely slzy.
Dalším známým příkladem je John LeClair, slavný střelec z legendární formace přezdívané Legie zkázy. Aby mu Philadelphia nemusela platit příliš, přišli Flyers s tím, že LeClairovy branky nepadají v důležitých chvílích a že obávaný kanonýr špatně brání.
Brendan Morrison, který se před 11 lety krátce mihl v prvoligové Třebíči a extraligových Pardubicích, zase slyšel, že je „myší, která těží ze hry dvou slonů“. Vancouver Canucks chtěli vysvětlit, že kanadský útočník nastupuje vedle ligových hvězd Markuse Näslunda a Todda Bertuzziho. Vedle nich by prý zářil každý.
Stanout před arbitrem zkrátka není žádná legrace. Jde o velké peníze, a tak se používají ty nejjízlivější argumenty a poznámky, aby se soudce přiklonil na tu či onu stranu. „Arbitráž není čajový dýchánek,“ tvrdí bývalý hokejový funkcionář Larry Pleau.
Dobře pro Mrázka, že se u jednoho takového, byť ranního, s Hollandem dohodl.
