Jen si to srovnejte. Prvních patnáct zápasů v NHL a jediný gól. 19letý Lafreniére se stal v úvodních týdnech prazvláštní sezony ovlivněné covidem nejpropíranější záhadou.
Proč to zázračnému dítěti ve službách slavných New York Rangers nejde? „Musíte mít na paměti, že nováčci zažívají první sezonu obrovské změny a kulturní šok,“ říká jeho kolega útočník Ryan Strome. A dosud platilo, že draftované naděje měly dost času si zvyknout.
Ve službách Rangers. New York je takové moje Brno, vtipkuje Hájek |
Letos ale nebyly žádné nováčkovské kempy, příprava těsně před sezonou se zkrátila na nutné minimum, načež Lafreniére naskočil do zběsilého tempa zápasů. Po deseti měsících od jeho posledního utkání v kanadské juniorce!
Je pravdou, že už v šestnácti letech (ne-li dřív) ho skauti opěvovali s neochvějnou jistotou. Jestli někdo, on má být slavnou kanadskou značkou podobně jako Crosby a McDavid. Jenže start kariéry v NHL váznul, postupoval ztuha. Lafreniére na ledě leckdy nestíhal, prohrával osobní souboje o puk, neproměňoval dobré příležitosti...
„Není to zrovna nejlepší vstup,“ uznává. Chce to trpělivost, tušilo však vedení Rangers.
Stejně smýšlel i jeho spoluhráč a český bek Libor Hájek. „Mně se líbí, jak hraje, je hrozně šikovný, rychlý a chytrý. Je jen otázka času, než Alex začne dávat góly,“ hádal v rozhovoru před dvěma týdny.
Skutečně se tak stalo. Možná pomohla náhoda, když od týmu kvůli podivnému obvinění dočasně odešel jeho nejlepší hráč Artěmij Panarin... Jen co se kanadský mladík místo něho usadil v první útočné formaci s Mikou Zibanejadem a Pavlem Bučněvičem, začal sbírat body.
Tři poslední zápasy, tři body (1+2). Naposledy vstřelil gól v noci na středu šťastným gólem holení a pomohl k výhře 3:2(dohromady má za dvacet zápasů pět bodů).
„Mám z vlastní hry v poslední době radost. Nehrál jsem deset měsíců, potřeboval jsem se do toho znovu dostat, chytit rytmus. Začal jsem víc bruslit s pukem, zapojovat se do akcí. Jsem si čím dál jistější!“ těší Lafreniéra.
Nelze přehlížet ani faktor rodiny, s níž se viděl naposledy před čtyřmi měsíci. A vydržet to musí zjevně až do konce sezony, byť se mu agentka Emilie Castonguayová snažila zpříjemnit život tím, že mu pravidelně z Kanady dováží oblíbené cereálie Kellogg’s Vector, balíček od rodičů a sestřiny domácí sušenky.
„Mluvím s rodinou každý den,“ netají Lafreniére.
„Taky to nemá lehký, protože po něm v devatenácti letech chceme, aby zastoupil roli čtyřiadvacetiletého. Dostává velký prostor i v důležitých situacích, očekává se od něj hodně, a to může někdy být trochu mimo. Důležité je, že se chce učit a zlepšovat. Uvědomuje si, jak klíčovým hráčem pro nás je,“ říká na rovinu trenér New York Rangers David Quinn.
Lafreniére se opravdu začal „zabydlovat“. Kdo sleduje zápasy, vypozoruje z něj větší pohodu, odhodlání zkusit s pukem odvážnější věci, sebevědomí zamíchat s ním v plné rychlosti před obráncem.
A dá se očekávat, že své akce čím dál častěji promění v góly.