Je obdivuhodné, jaký skok Švýcaři za posledních třicet let udělali. Jak prakticky z nuly nejenže konkurenci dotáhli, ale v mnoha případech i překonali.
Další příklad toho, jak moc bylo Česko hokejově napřed. Tentokrát pojďme ještě trochu víc do historie. Leden 1995. Gólman Pauli Jaks nastupuje ke svému debutu v nejprestižnější lize světa. Co na tom, že chlapík ze Schaffhausenu odchytal za Los Angeles Kings všehovšudy 40 minut a po sezoně se pakoval zpátky do Evropy. Titul prvního Švýcara v NHL mu nikdo nesmaže.
V té sezoně, kvůli výluce zkrácené, naskočilo do hry 29 českých zástupců. V ročníku současném, tedy o více než tři dekády později, zrovna tak. A Švýcaři? Ti se dostali na číslo 11, což sice není závratná cifra, ale značí jasný posun správným směrem.
Ostatně stačí se podívat na žebříček IIHF. V rankingu Mezinárodní hokejové federace je Švýcarsko po dvou stříbrech v řadě už druhé. A to není náhoda. Důkazem budiž i dosavadní průběh letošního světového šampionátu.
Proč jde tedy švýcarský hokej vzhůru, zatímco ten český přinejlepším stagnuje?
Nároďák z toho těží ve chvíli, když se týmy v soutěži doplní kvalitními cizinci. Do české extraligy vám ale ti nejlepší nepřijdou, tak dobře zaplaceno tam nedostanou.
