Na probíhajícím mistrovství světa v Curychu byl v neděli uveden do Síně slávy Mezinárodní hokejové federace (IIHF).
„Stále se cítím nekomfortně,“ uvedl na úvod ceremoniálu s typickým úsměvem a skromností. Před novináři poté mluvil o tom, že řečnění je pro něj těžší než zápas.
„Rozhodně! Musíte mnohem více přemýšlet než na ledě, kde používáte instinkt. Asi kdybych tohle dělal častěji, zvykl bych si na to. Bylo to těžké, ale stále se učím,“ prohodil.
Noví členové Síně slávy IIHF, zleva Niklas Kronwall, Patrice Bergeron, Florence Schellingová, Luc Tardif, Cassie Campbellová-Pascalová, Andres Ambühl, Ralph Krueger a Thomas Vanek
Během projevu mluvil spíše o svém okolí, které mu ke skvělé kariéře pomohlo. Děkoval mimo jiné rodičům za to, že ho podporovali a do ničeho ho netlačili.
Když posléze děkoval manželce, hlas se mu roztřepal a mohli jste cítit, že měl na krajíčku. „Je hodně rád, že to má za sebou,“ zavtipkoval pak moderátor po konci děkovné řeči rodáka z Davosu, jenž platí za ztělesnění oddanosti hokeji.
Když se každoročně blížil světový šampionát, čekali jste, že se v nominaci objeví. Během úchvatné kariéry si připsal celkem 20 účastí a 151 zápasů na mistrovství světa, suverénně nejvíce ze všech.
Jó, na vás jsem uměl! Ikona Ambühl povídá: Čechy mám rád, provázeli mě celou kariéru |
„Nosit dres národního týmu pro mě byla pocta, mistrovství světa bylo pokaždé highlightem sezony,“ líčil bývalý švýcarský útočník.
Poprvé se představil už v Praze v roce 2004, naposledy loni. Během této neuvěřitelné série se nezúčastnil jen turnaje v roce 2018. Švýcaři tehdy získali stříbro, tento cenný kov tak Ambühlovi chybí. I tak má ale ve sbírce tři medaile této hodnoty.
Další mohl získat letos. Na domácí půdě, v bouřlivé atmosféře vytvořené švýcarskými fanoušky v curyšské aréně.
Zklamaný Andres Ambühl se stříbrnou medailí
Jenže Ambühl před rokem ukončil bohatou kariéru, a její vyvrcholení tak přišlo loni ve Stockholmu těsně pod vrcholem. Podruhé v řadě.
„Po první medaili v roce 2013 jsem si pomyslel, že to bude jedinkrát za život. Ale loni to nebylo tak, že jsme vyhráli stříbro, ale že jsme ztratili zlato,“ přiznal Ambühl, že ambice švýcarského týmu se za poslední dekádu výrazně změnily.
Spoluhráči i tehdejší trenér Patrick Fischer před rokem po porážce s Američany zmiňovali, že titul mistrů světa chtěli získat i právě kvůli Ambühlovi, a dopřát mu tak nejlepší možné zakončení skvělého hokejového příběhu.
Hořký konec legendárního Ambühla. Nikdo jako on už nebude, smutní Švýcaři |
Vždyť usměvavý útočník se také hned pětkrát představil na olympijských hrách, získal šest domácích titulů, z toho pět se svým mateřským Davosem. V tradičním klubu, kde v posledních 11 letech dělal kapitána a se kterým třikrát ovládl slavný Spengler Cup, jenž tamní tým pořádá.
Kromě jednoho ročníku na farmě v zámoří a tří let v Curychu nikde jinde nepůsobil. I to potvrzuje jeho oddanost, kterou si získal hokejové fanoušky nejen ve Švýcarsku.
Tam o jeho oblíbenosti není pochyb. Příklad? Tamní nejvyšší soutěž vyhlašuje od sezony 2008/09 anketu o nejpopulárnějšího hráče ligy. A Ambühl v ní triumfoval devětkrát z 16 možných případů.
Andres Ambühl ze Švýcarska zakončuje ve čtvrtfinále proti Rakousku.
A když se před sobotním semifinále zhostil předzápasového rituálu a zazvonil typickým švýcarským zvoncem, celá Swiss Life Arena byla na nohou a legendu bouřlivě vítala.
„To bylo úžasné, velmi speciální. Skončil jsem před rokem a diváci stejně bouřili, když mě viděli. Moc si toho vážím, máte z toho dobrý pocit v srdci,“ pravil dojatě.
Podobná atmosféra se dá očekávat i ve večerním finále proti Finsku (20.20).
Investice, cizinci v lize i mentální nastavení. Proč se Švýcaři už Čechů nebojí |
„Jsem stále ještě trochu hráč, ale už mám i odstup. Zkusím tam jít jako běžný divák a užít si zápas,“ zamýšlel se Ambühl nad tím, jak emotivní pro něj utkání bude.
A zda se domácí dočkají vytouženého titulu, navíc před vlastním publikem? „Doufám, že večer udělá Švýcarsko další krok,“ přál si legendární forvard.
