„Smutný, zklamaný, frustrovaný. Všechno z toho dohromady,“ odpovídal obránce Rasmus Andersson, jaké emoce v sobě cítí.
„Jsme vážně hodně zklamaní, chtěli jsme si zahrát finále,“ přidal Backlund.
Švédsko končí v semifinále stejně jako loni, kdy jim zkřížili cestu do boje o zlato Češi. Teď to byli Američané, ti míří do finále.
Mimochodem víte, po jak dlouhé době?
Po 65 letech, tehdy v rámci olympijských her slavili zlato. A když bychom vyškrtli spojené účasti olympiád s mistrovství světa, dostali bychom se až do roku 1950, tehdy brali v Londýně stříbro.
„Je to skvělý pocit! Za výhru jsme samozřejmě rádi, ale práce ještě neskončila,“ pravil americký forvard Cutter Gauthier.
Ačkoliv byli Švédové před zápasem se Spojenými státy favoritem, Američané šanci na postup určitě měli. Ale že domácí výběr převýší snad ve všech ohledech a dojdou si pro tak suverénní vítězství? Na to by si zřejmě vsadil jen ten nejodvážnější.
Výběr Tre Kronor měl od začátku obrovskou podporu v hledišti. Černé a červené sedačky se proměnily ve žluté ochozy. Jasně bylo znát, který z týmů je doma.
Švédsko - USA 2:6. Dominance Američanů, po dlouhých 65 letech si zahrají o zlato![]() |
Mohutné tleskání, zpívání a opakování výstižného „Heja Sverige“ muselo švédské hokejisty parádně nabudit. Jenže ještě víc je nejspíše znervóznilo, soudě podle následného dění na ledě.
Američanům pomohla přesilovka hned v první minutě, Švédové tak přišli o šanci hned v úvodu ukázat, že chtějí dominovat.
Právě takové sloveso by se dalo využít při popisu první třetiny, jen tedy z pohledu Spojených států. Žádná z pohledných akcí sice ke gólu nevedla, prosadily se ale jinak. Za Markströma propadlo nahození od modré čáry z hokejky Skjeie, pak také přízemní dorážka Gauthiera.
„Nastoupit na ně hned na začátku byl náš cíl, to se nám také povedlo,“ říkal spokojené útočník Frank Nazar.
„Od nás to byl nejhorší vstup do zápasu na celém turnaji. A oni byli připravení,“ souzněl z druhé strany Andersson.
Druhá dvacetiminutovka nabídla už vyrovnanější podívanou, ale výraznější odpor uťal krátce po její polovině třetím gólem Garland, navíc Eyssimont přidal ve 38. minutě čtvrtý.
Najednou se z tribun místo podpory ozývalo bučení na znamení silné nespokojenosti.
Možná to právě Švédy alespoň trochu nakoplo. Když v rozmezí 41 vteřin na přelomu 47. minuty dvěma trefami Nylandera a Lindholma snížili, najednou snad každý divák v hale cítil, že obrat začíná být reálný.
„V tu dobu jsme hráli opravdu dobře, měli jsme momentum na naší straně. Do třetí třetiny jsme vstoupili skvěle, tlačili jsme se hodně do branky, zjednodušili hru. Dostali jsme na svou stranu i publikum, začalo burácet,“ popisoval Backlund.
Domácí si pár dalších šancí skutečně i vytvořili, jenže LaCombova odpověď už jakékoliv snahy o otočku definitivně překazila.
„Věřili jsme celou dobu, že můžeme vyhrát, ale pátý gól byl hřebíčkem do rakve, pak už nám výhra zmizela z dosahu,“ věděl Andersson.
„Začali jsme vlastně hrát až ve třetí třetině a to už bylo pozdě. Cítím se prázdný, je to těžká prohra. Vůbec jsme nehráli tak, jak jsme chtěli,“ mrzelo Backlunda.
Jiný scénář než zlato si hráči, ale ani celý národ nepředstavoval. Teď musí své hlavy stejně jako loni přenastavit na jiný cíl. Loni to zvládli, bronzové medaile získali. Jak to bude letos?
„Najít motivaci bude těžké. Musíme vstřebat všechny emoce, vyspat se a ráno zjistit, jak můžeme vyhrát alespoň bronz,“ zakončil Backlund.