Klidně pojďme dál. Pokud k vybraným českým hokejistům připočtete také Adama Klapku s Davidem Špačkem, kteří bojovali primárně na farmě v AHL, celkem pobírají kolem 35 milionů dolarů ročně.
Na druhé straně Seveřané, kterým hokejisté večer čelí, atakují hranici sta milionů. Při přepočtu na hráče v zámoří vychází mezi oběma soky zhruba půlmilionový rozdíl. Znatelný, ale nikoli extrémní.
Česko - Švédsko 2:5. Obhajoba zlata nevyjde, hokejisté vypadli už ve čtvrtfinále |
Jenže u národního týmu částku hodně zkresluje trio David Pastrňák, Martin Nečas a Filip Hronek. Spolu s brankářem Karlem Vejmelkou jediní borci s výsadním postavením ve svých týmech.
Tre Kronor takovými typy hráčů překypují. Nylander, Raymond, Sandin, Zibanejad, Forsberg, Brodin, Pettersson, Markström, Andersson, William Karlsson.
Filips Buncis a Martins Lavins mají na mušce Marcuse Petterssona u puku.
Šlo by jmenovat stále dál a zjistili byste, že až na dvě tři výjimky hráči ve svých klubech figurují v prvních dvou útočných či obranných formacích, potažmo jsou brankářskými jedničkami. A to třeba ještě mladíci Carlsson a Edvinsson s nováčkovskými kontrakty míří za daleko lukrativnějšími smlouvami.
„Očekávání jsou obrovská,“ říká pro MF DNES ve stockholmském Globenu švédský novinář Andreas Hansson z webu HockeyNews.se. „Když se u nás průměrný fanoušek koukne na český tým, asi mu projde hlavou, že nikoho nepoznává. Kromě Pastrňáka. Tuší o Nečasovi, ale ani on tu není příliš známý. To u ‚nás‘ převládá úžas: ‚Propána, vynikající tým, to přece musíme vyhrát!‘. Asi tak bych to řekl.“
Silné pouto, co jen tak nezmizí. Pastrňáka a Nylandera sblížil i smích u překladače |
Obě země si během roku prohodily pořadatelskou pozici. Favorizovaný celek, který loni v Praze padl s Čechy v semifinále 3:7 a nakonec bral bronz, teď podle Hanssona cílí minimálně na finále.
Totiž na minimum, jež trenér Sam Hallam zřejmě potřebuje splnit, pokud se chce na reprezentační střídačce udržet. Víc než ono třetí místo zatím během tří sezon nezvládl. Pro místní slabota.
„Víme, že hrajeme doma a na co chceme spolu s fanoušky dosáhnout,“ reaguje mladý, pětačtyřicetiletý trenér. „Cítím z týmu výbornou energii, jestli je nejlepší, jaký jsem na šampionátech měl, se teprve ukáže. A tlak? Pod ním jsme pořád, fungujeme tak dennodenně a přesně takové zápasy o všechno toužíme hrát.“
Češi každopádně natrefili na kolos. A ještě v jeho domácím prostředí. Kouč Radim Rulík hned vyzdvihl, kolik soků působí v NHL. A zalitoval, že nebýt špatného závěru skupiny s USA, který jeho svěřence vyhnal z dánského Herningu, dalo se jednomu z favoritů MS vyhnout a jít na Rakousko: „Zkomplikovali jsme si to sami, pokusíme se být co nejvyrovnanějším soupeřem.“
Švédský trenér Sam Hallam na střídačce
Možná na vás takhle partie působí jednoznačně, Švédové však nejsou namistrovaní. Že by případné vyřazení považovali za totální fiasko, není nic proti Čechům.
„I kdyby Švédsko ve čtvrtfinále prohrálo s Kanadou, bude to obří neúspěch,“ vysvětluje Hansson. „Za zklamání se brala už porážka ve skupině. Ale k Česku se tu jinak i přes určitou neznalost chová hluboký respekt. Víme, jak je nebezpečné, zejména v protiútocích.“
Také Hallam v mixzóně vypíchl práci druhým rokem sloužícího Rulíkova štábu. Hovořil o protivníkově skvělé agresivitě, rychlosti a týmovosti. Určitě by si pro start play off dovedl najít lehčího vyzývatele.
Volil spíš opatrnější rétoriku, až z něj vypadla zásadní věta: „Je to víc o výkonu, ne o sestavě.“
Je to stejně fascinující prvek kolektivních sportů. Byť Češi disponují jasně slabší sestavou jednotlivců, zdaleka nejsou totálními outsidery. Rozhodujících faktorů je daleko víc. A na ledě už lze srovnávat kohokoli.
