Oba si uvolněně vykračují jednotvárnou mixzónou herningské arény Jyske Bank Boxen. Nejprve vytáhlý Klapka, který se nevinně usmívá. Za ním sjíždí zrak na pod kšiltem schovaného Kodýtka, jenž se pohodlně opírá o zábradlí.
„Asi genetika,“ vypadne z nich, jakmile promlouvají o postavách, co výškově vynikají. Nejenže atypický vzrůst dvou hráčů hned udeří do očí. Také je automaticky zbavuje všestrannosti a předurčuje k jasnému zaměření. Vedle běžného života přináší úskalí a přednosti také na ledě.
„Ale já i Petr jsme si ty svoje výhody našli, jinak bychom tu nebyli,“ správně zdůrazňuje Klapka za oba debutanty na světovém šampionátu, co vévodí nevšedním statistikám. První je s 203 centimetry nejvyšším hráčem na turnaji, druhý se 167 tím nejmenším.
Snažím se i do soubojů chodit naplno, ale nemůžu tam nalétnout do dvoumetrového chlapa, co si mě odmítne rukou a ani mě neucítí.
