Podmínky v dánské skupině mistrovství světa zatím zaráží a v Herningu na ledě dochází k bizarním scénám.
To hlavní, co hokejisty trápí, je nedostatek času mezi třetinami. „Máte svoji rutinu a najednou ji nestíháte,“ prohodí český útočník Lukáš Sedlák.
„Času je málo, takže všechno probíhá ve větším kvaltu,“ přidá asistent trenéra Jiří Kalous.
Mezinárodní hokejová federace se totiž letos vrátila k patnáctiminutovým pauzám, ačkoliv loni v Praze schválila změnu a prodloužila je na sedmnáct.
Uhni s tou rolbou! Čekání, než odjedou stroje, zkracují už tak krátké přestávky:
„Standard je patnáct, ale z mnoha důvodů se organizátoři mohou uchýlit ke změně jako v roce 2024,“ napsala IIHF na dotazy iDNES.cz. „Letos se všechny týmy s organizátory a akcionáři shodli na návratu k patnácti.“
Možná kdyby reprezentace naprosto přesně tušily, na jaké podmínky v Herningu narazí, s kratší pauzou by nesouhlasily. Na druhou stranu každý výběr má možnost si podmínky dopředu detailně prostudovat, aby se pak právě nikdo nedivil.
Halu nepostavili pro hokej, ale primárně pro házenou, takže cítíte, že se v ní muselo hodně improvizovat. Nejde po každé třetině odejít rovnou do útrob stadionu, zvlášť realizační tým opatrně cupitá v botách po ledě, protože se musí odejít přes ledovou plochu opačným rohem.
Z něho ale okamžitě po siréně vjíždějí rolby, aby co nejdříve vyčistily plochu a voda vůbec stihla zaschnout. Což nestíhá.
Takže hráči rohem odejít nemohou. Musejí čekat. Nebo se téměř padesátka účastníků zápasu může tlačit do dvířek vedle trestné lavice.
Rozhodčí se snaží zabránit nepříjemným strkanicím tím, že nejdřív pustí jeden tým, ten druhý vlastními těly zastavuje. Což se hráčům pranic nelíbí. Rozhazují rukama, brblají pod vousy, stěžují si: „Pusťte nás, vždyť i my musíme do šatny!“
On už totiž běží odpočet pauzy. Což je taky nepříjemné, protože než se poslední hráč dostane z ledu, dvě minuty jsou fuč. A to ještě do té šatny musí dojít.
„Chtěl jsem si o přestávce udělat co vždycky a najednou koukám, že za čtyři minuty zase hrajeme,“ říká smířeně Sedlák.
V pondělním zápase s domácími Dány už Pastrňák odmítl čekat, než projde tým soupeře a prostě z ledu vyrazil taky. Sudí v první chvíli vypadali, že se ho pokusí zastavit, ale když Pastrňáka následoval celý tým, odevzdaně stáli a nechali to proběhnout přirozeně.
„V NHL startuje odpočet 18 minut, až když z ledu odjede poslední čtvrtý rozhodčí,“ přibližuje praxi ze zámoří komentátor Nova Sport Roman Jedlička. Podobně to funguje i v české extralize, byť se odpočet leckde tak přísně nedodržuje. Přestávka ale taky trvá osmnáct minut.
„NHL a další soutěže mají delší přestávky především kvůli televizním reklamám. Sportovní prvek v nich hraje menší roli,“ vysvětluje IIHF na dotazy.
„Nezdá se to, ale pauza uteče hrozně rychle,“ všiml si kapitán Roman Červenka. „Ještě že nechodíme do té naší hlavní šatny, to bychom se mohli rovnou otočit!“
Ano, národní týmy mají v Herningu dvě kabiny. Tu hlavní celkem daleko od ledové plochy. Mimochodem, stojí hned vedle centra pro novináře, takže všechna média mají prakticky jasnou představu o tom, co za muziku v šatně hraje a když se v ní křičí (zatím jen radostí).
Na zápasy se přesouvají blíž k ledu do provizorní šatny, což znamená pro kustody kotel práce navíc. Vše důležité se musí přenést před zápasem a po něm zase odnést.
„Nedá se nic dělat, musíme se přizpůsobit. Zas taková komplikace to není,“ prohodí kouč Kalous.
Dá se použít obligátní větička, že pro všechny týmy jsou podmínky stejné.
To ale neznamená ideální. Tak bacha na rolby.