„Pro slovinský hokej je to něco velkého,“ zářil. „Ale těžko říct, jestli šlo o vrchol mojí kariéry. Když se dostanu i za rok na šampionát ve Švýcarsku, máme ve skupině Česko… Což by bylo o to hezčí.“
Už teď, navzdory sedmi porážkám z osmi zápasů, se ocitl v pohádce. Vždyť dřív nastupoval za Bílinu či Most, a ačkoli se jako dvojka podílel na historickém titulu Litvínova, nevypadalo to na díru do světa. Až odchod do ciziny způsobil v jeho životě veletoč.
Gólman mistrovské Lublaně před šampionátem získal slovinské občanství, pak statečně čelil hvězdám Kanady či Švédska, nakonec svým výkonem zmrazil Francouze a odvezl si i dvě individuální ocenění. Plus ledničku plnou energeťáků.
Je sen hrát na MS! I za Slovinsko... Horák chytal za Bílinu, teď se postaví Crosbymu |
„Dostal jsem hodinky za nejlepšího hráče zápasu se Švédskem, to je největší památka. A na konci turnaje mě vyhlásili mezi třemi nejlepšími hráči našeho týmu,“ prozradil Horák. „Pošlou mi malou lednici, kde je moje jméno, fotka, číslo a je plná energetických drinků. Mám je na celý rok zdarma, každý měsíc mi přijde plato.“
Největší odměnou jsou zážitky a sportovní úspěch, což záchrana bezesporu je. „Snad dvacet let se nestalo, aby se Slovinsko v nejvyšší divizi udrželo. Vždycky postoupilo a hned spadlo,“ nadchlo jednatřicetiletého gólmana, že pomohl zastavit jojo efekt. „Všechny sportovní noviny o tom psaly. I v Záhřebu na nás při příletu čekala kamera. Kdybychom se vraceli do Lublaně a ne do Chorvatska, věřím, že i fanoušci by nás vítali.“
Proč Horák nosí číslo 61„S mým nejlepším kamarádem Kubou Šrámkem jsme hráli v Litvínově. Pak jsme se rozdělili, on šel do Finska, já do Mostu a oběma nám shodou okolností přidělili číslo 61. Říkal jsem si, že to je znamení. A tento dres už se mnou putuje kariérou. Když jsme se s Kubou potkali znovu v Litvínově, museli jsme si střihnout, kdo si jednašedesátku nechá. Já vyhrál.“ |
Také od těch českých dostával zpětnou vazbu. Psala mu rodina, bývalí trenéři a spoluhráči, kamarádi i příznivci. „Hned po prvním zápase s Kanadou jsem měl asi 150 zpráv. Že to byl super zápas, že musí být hustý hrát proti Kanadě na mistrovství světa.“
Ze 44 střel pustil jen čtyři, javorové listy vyhrály 4:0, tři góly daly v přesilovkách. „Při hře pět na pět jsme prohráli jen 0:1, to je dobrý!“ smál se Horák. „Bylo znát, že jsou od nás odskočení, ale ustáli jsme to stejně jako proti Švédům. Hrát proti nejlepším hokejistům světa bylo neskutečné.“
Jeden z nich, druhý nejproduktivnější muž letošní NHL Nathan MacKinnon z Colorada, ho vyškolil střelou z úhlu. „Nečekal jsem, že by to zkoušel takhle z rohu. Myslel jsem, že když hrají proti nám, budou v klidu, puk jen zaveze a rozehraje. No, nachytal mě. Až přijedu domů z dovolené, najdu si záznam a na celý zápas se podívám znovu.“
Z hokejových celebrit sice Slovinci neomdlévali, ale jistý zákaz dostali. „Nesměli jsme se fotit s kanadskými hvězdami, abychom nevypadali jako fanoušci,“ zubil se Horák; dodrželi to prý všichni.
Jen střetnutí s Finskem slovinskému týmu nevyšlo, při výprasku 1:9 začínal Horák na střídačce. „Deset let jsem v cizině jednička a nepamatuju, kdy jsem naposledy šel do zápasu jako dvojka. Byl jsem studený, neprotažený, nerozehřátý, ještě proti Finsku. Do konce utkání jsem nevěděl, kde jsem,“ popisoval krušné momenty rodák z Podkrušnohoří.
Hned v další bitvě ho Švédi rozehřáli okamžitě, zasypali ho kulometnou palbou, vyslali na něj 60 ran! A naturalizovaný Slovinec jich při porážce 0:4 zneškodnil 56. „Cítil jsem se, jako kdybych byl zavřený na dvě hodiny v sauně!“ zapotil se. „Měli taky hvězdný tým, byl zážitek jak blázen si proti nim zahrát a ještě dejme tomu obstát. Po prohře bývám naštvaný, teď jsem to bral jako úspěch.“
Lukáš Horák, brankář Lublaně i slovinské hokejové reprezentace.
I jeho výkon sledovalo dvanáct tisíc diváků v Avicii Areně, víc ještě Horák nezažil. „Ale klasická atmosféra, jak fandí Češi, to nebyla. Přesto si to žluté peklo budu pamatovat do konce života,“ uhranula ho záplava žlutých dresů v hledišti.
V něm měl i maminku a přítelkyni, které přiletěly nejprve na první dva zápasy. A protože i je šampionát nadchl, vrátily se ještě na utkání s Finskem a Švédskem. Po každém vystoupení Horákovi psal trenér litvínovských gólmanů Zdeněk Orct, který mu kdysi zahraniční cestu doporučil.
Proti Rakousku získali Horák a spol. první bod po rozstřelu. „Považuji se za specialistu na nájezdy, ale zrovna mi to nevyšlo,“ ušklíbl se bývalý hráč francouzského Grenoblu či dánského Herlevu. A tak rozhodl poslední zápas s Francií – vítěz bere záchranu! Slovinsko uspělo 3:1 a Horákova čísla byla nejlepší na turnaji, úspěšnost zákroků vytáhl na báječných 96,55 procenta.
Tanky, pláž a klid. Hokejové MS netradičně. Jaké bylo v zákulisí? Rozporuplné i šokující |
„Znal jsem plno kluků z Francie z mého působení v Grenoblu, což pro mě bylo zpestření. Brali jsme to jako minifinále o to, kdo půjde dolů. Celý turnaj jsme se na poslední zápas chystali. Dostali jsme se v první třetině do vedení 2:0, což rozhodlo.“
A pak už oslavy, radost, euforie.
„Nemyslím si, že jsem národní hrdina. Určitě jsem pomohl, ale aby mi stavěli sochu na náměstí, to ne,“ zůstal Horák skromný. „Zaslechl jsem po turnaji o nějakých nabídkách, ale já řekl, že s přítelkyní poletím na dovolenou do Egypta a nechci slyšet o hokeji. Jen si čistit hlavu po nejdelší sezoně v kariéře, vypnout, a ne o něčem přemýšlet. Navíc mám ještě na dva roky smlouvu v Lublani. A jsem tam spokojený.“
Aby ne, když Slovinsko je jeho země zaslíbená.
