Romanovi je devětatřicet, vybavíte si, kdy jste se na něj za ty roky nejvíc rozzlobila?
Na Romana? Nevzpomínám si, že bych se na něj někdy nějak víc zlobila, já s ním neměla problémy. Miloval hokej, sport a vůbec jakýkoliv pohyb. Už v devíti měsících chodil, za pár let začal hrát fotbal a hokej za Slavii a k tomu ještě hrál tenis, který ho taky hodně bavil. Kupoval si koresponďáky, v magazínu Tenis hledal termíny žákovských turnajů a posílal tam přihlášky. Potom jezdil na turnaje buď autobusem, nebo ho vezl někdo z rodiny, já, děda, strejda... Bydleli jsme v Praze, ale tenis hrál v Říčanech za tamní klub Radošovice, kde v té době byla taky Aneta Langerová, vzpomínám si, že jednou někde nastoupil proti Tomáši Berdychovi.
Proč si nakonec vybral hokej?
Tenis hrával v létě, po fotbalové a hokejové sezoně. Ve fotbale byl hodně dobrý, ale hokej ho bavil nejvíc. A v naší rodině má hokej svou tradici, hrál ho jeho táta i strejda, tedy můj bratr Milan Kosejk, kdysi hráč Sparty a Vítkovic. Romanovi bylo asi osm, když mu hokejoví trenéři na Slavii řekli, že už si musí vybrat, čemu dá přednost.
Dětem jsem tátu nikdy nezakazovala. Jenže býval nespolehlivý, měl si je třeba vyzvednout a nepřijel. U Romana si pak jednou podřízl větev.