Režie v krátkém medailonku připomněla Výborného úspěchy v reprezentaci. A že jich bylo!
Stal se mistrem hned na prvním šampionátu v roce 1996, poté se podílel na zlatém hattricku (1999, 2000, 2001), také triumfu ve Vídni. Sedm let strávil v NHL v dresu Columbusu, načež se vrátil do Sparty a kariéru ukončil před devíti lety v Mladé Boleslavi.
„Jsem moc šťastný a nadšený z této trofeje. Chci poděkovat hlavně své rodině, manželce. Miluju tě. Mým dvěma dětem, rodičům,“ vyjmenovával.
Poté řeč zakončil: „Special thanks to Czech Republic. Big love!“ a ukázal do davu gesto srdce.
Davide, jaké to bylo? Jak jste to zvládnul?
Nic moc, přede mnou šel Dán a manželka povídá: „Já se tady rozbrečím.“ Tak říkám: „Tyjo, teď jdu teprve já a ty už tady brečíš.“ Angličtinu nemám moc rád, jako vůbec. Přišel jsem a viděl, že tam zapomněl papír. Chtěl jsem zavtipkovat v angličtině, ale vypadla mi moje řeč. Tak jsem to nějak dal, no.
Český bývalý útočník David Výborný přebírá ocenění od Luca Tardifa, vstupuje do Síně slávy Mezinárodní hokejové federace.
Aspoň to byla autentická chvíle, ne?
Bylo to od srdce, lepší než tam vyprávět deset minut, to lidi úplně nebere, kdo tě trénoval ve druhé třídě.
Děkoval jste rodině, republice.
A to myslím, že stačí, to je hlavní! Něco mi probíhalo hlavou, když tam pouštěli jiné hráče, to mě dojalo, že je krásný tady být. Ale na svoji kariéru jsem nijak nevzpomínal.
V jaký moment z prostřihu kariéry vás zasáhly nejsilnější emoce?
Asi když jsem viděl, jak zvedám pohár, ten poslední jako kapitán. To mi asi proběhlo, ale pak už jsem tam naběhnul.
David Výborný s trofejí pro mistry světa v ledním hokeji
Se slzami jste nebojoval?
Ne, to ne. Mně jen vypadla řeč, slzy já moc nemívám, zaplaťpánbůh!
To dánský útočník Frans Nielsen se rozplakal.
Seděl vedle nás a jak jsem říkal, žena vedle mě začala mít takhle bradu. Tak jí říkám: „Ty mě tady budeš znervózňovat kvůli nějakému Dánovi!“
Co říkal váš otec František?
Ještě jsem s ním nemluvil, určitě mi blahopřál, ale teď mu teprve zavolám.
Byli tady Zdeno Chára, Henrik Lundqvist, bavili jste se nějak?
Zdena jsem viděl akorát ráno v posilovně, zase! Já odcházel a on teprve přicházel. Říkal, že ráno letí, že se vrací do Ameriky, jak je tady s dětmi, tak kvůli škole. A s Henrikem jsme sem jeli autem, tak jsme pokecali. Ptal jsem se, co dělá. Ani jsem nevěděl, že v New Yorku dělá novináře, snad i pro celostátní televizi. Že ho to baví, cestuje a zůstal u hokeje.
Ve společnosti Lundqvista či Cháry. Výborný se stane členem síně slávy IIHF |
A ještě s někým známým jste něco prohodili?
Vůbec ne. Jen s tím Lundqvistem a pak tady tím dánským klukem, to jsem ani nevěděl, že má tolik zápasů v NHL, klobouk dolů! Oba vedle mě seděli v autě, když jsme sem jeli na vyhlášení.
Kdy naposledy jste vytáhl sako a kravatu?
Když byla síň slávy v Čechách. Ale teď jsem si koupil nějaké nové a zase to zandám.
Jaký program si pro vás IIHF přichystala?
Dneska máme samozřejmě zápasy a mezi nimi tam zase bude prezident (Luc Tardif). Já to ale moc nevyhledávám, na utkání se půjdu podívat, ale uděláme si program svůj s manželkou.
Budete tady déle?
Jo, zůstáváme tady do středy, takže další dva dny si uděláme na pohodu.
Esem na ledě, srdcem v kabině. Ostatní ho zbožňují, kluk z plakátu pomáhá, kde se dá |
Komu teď při zápasech budete fandit?
O třetí místo bych to klidně přál i Dánům, když jsem slyšel, že ještě nikdy neměli medaili. A ve finále Švýcarsku. Neviděl jsem je teda naživo a bavil jsem se s jedním kolegou, který říkal, že Američani jsou od nich odstřelení, ale je to jeden zápas.
Oni by taky byli netradičním vítězem, naposledy slavili v roce 1960.
Já si u Američanů pamatuju akorát Lake Placid 1980, jinak nevím, že by něco vyhráli. Můj kustod z Columbusu s nimi jezdí asi pět nebo deset let, loni taky byl v Čechách, tak jsme spolu seděli v baru u Tygra a nikdy se nedostali do finále. Včera jsem mu psal a on, že je někde v Arkansasu. Takže zrovna teď tu není a přišel o to.
