V den, kdy začalo ve Švédsku a Dánsku právě probíhající mistrovství světa, jste měl 55. narozeniny. Místo bouchání zátek šampusu jste ale v pátek 9. května komentoval v dějišti šampionátu hned dva zápasy. Tak třeba pak po mistrovství spojíte oslavu půlkulatin s oslavou obhajoby zlatých medailí reprezentace…
Samozřejmě by bylo skvělé, kdyby kluci na loňský úspěch navázali a přivezli nějakou medaili. Současný mezinárodní hokej je ale nesmírně vyrovnaný a reálně je tam šest mančaftů, které mohou přemýšlet podobně. Bude rozhodovat spousta jednotlivostí. Jak si to v mančaftu „sedne“, jestli budou mít kluci v ten pravý čas tu nejlepší formu, zda se někdo v průběhu mistrovství nezraní a v neposlední řadě jestli při nich bude stát i trocha štěstí, protože při zápasech takhle vyrovnaných týmů hraje roli každý odraz, nastřelená tyč a podobně. Takže dělat nějaké prognózy si vůbec netroufám, nejsem Sibyla.
V roce 1987 jste jako hráč debutoval v tehdy ještě československé lize. Jak se hokej za těch 38 let změnil? V čem nejvíc?
Je to dnes úplně jiný sport. Nejde jen o to, že šly hodně kupředu technologie, kdy se zcela změnily materiály na bruslích a hokejkách, což má na hru samozřejmě obrovský vliv. Hokej je i mnohem rychlejší, organizovanější. A připravenost hráčů je opravdu obrovská. Občas si říkám, kde to má vlastně limity. Kam to ještě lidské tělo může v tomhle ohledu pustit. Možná to tak na televizní obrazovce nevypadá, ta to trochu zkresluje, ale pokud chce někdo vidět, jak neuvěřitelně rychlý dnešní hokej opravdu je, ať si koupí lístky do první řady za plexisklo. Tam uvidí, jaký je to kvapík.
Obdivoval jsem herecké profesionály, jak se dokázali svoje texty naučit třeba za deset minut, zatímco mně ta stránka nebo dvě trvaly celý den.
