Počet posil z nejlepší ligy světa Švédové v průběhu turnaje přehoupli přes dvacet. Obří síla. Ale ne neporazitelná, jak dokazuje historie.
Uteklo třináct let od chvíle, co se Češi se svým nejtradičnějším soupeřem potkali ve čtvrtfinále naposledy.
Shodou okolností taky ve stockholmské bílé kouli, která od roku 1989 dokazuje, jakou odvahu měli švédští architekti s tak neotřelým projektem.
Hony za medailemi, dvě přestřelky v Praze i boje ve Stockholmu. Umí Češi na Švédy?![]() |
Na květen 2012 ale ve Švédsku nevzpomínají rádi.
A na Milana Michálka tím spíš.
Zbývalo 29 sekund do konce třetí třetiny. Čeští hokejisté hráli se Švédy vyrovnaně 3:3.
Prosazovali se takoví borci jako Henrik Zetterberg, Petr Nedvěd nebo Martin Erat.
Ale ten rozhodující moment patřil Michálkovi.
Český útočník šel v rohu za švédskou bránou do souboje, aby primárně zastavil poslední možný útok soupeře.
Legendární Niklas Kronwall věřil, že volný puk v klidu sebere a přece jen se ještě rozjede a zahrozí.
Najednou ale na čepeli táhl jen z ledu sedřený sníh. Michálek se natáhl a puk mu jednou rukou čistě sebral. Od brankové čáry si vybruslil blíž ke gólmanovi Fasthovi a kotouč mu foukl přesně do malé štěrbiny nad levým ramenem.
Hala téměř oněměla, což nebyl zas tak velký problém, protože fanoušci ji ani na tak důležitý mač celou nezaplnili.
S výjimkou pár skřehotajících ostrůvků v červené a poskakující české střídačky. Postup do semifinále na šampionátu, který neblaze proslul extrémně nízkými návštěvami, slavili Češi. Ve Stockholmu si nakonec došli pro bronz.
Globen v mezidobí přišel o pozici největší kulovité stavby světa, když ho předloni překonala lasvegaská hala Sphere. A taky stihl změnit název. Dnes je z něj Avicii Arena pojmenovaná po slavném hudebním producentovi. Rodákovi z hlavního města, který v osmadvaceti letech zemřel.
Jeho skladba Levels provází týmy letošním šampionátem. A zazní pochopitelně i ve čtvrtek večer. Těsně před startem klíčového boje.
Avicii Arena ve Stockholmu:
Češi do něj míří znovu v roli outsidera. S podobnými kurzy jako před třinácti lety.
Nebo loni v Praze.
I tam se stal malý zázrak, když Češi v semifinále vyhráli nečekaně vysoko 7:3.
Švédi jako tradičně poskládali silnou sestavu. Zvlášť obranu jim mohl závidět celý hokejový svět – Rasmus Dahlin, Erik Karlsson, Victor Hedman, v útoku Joel Eriksson Ek, Lucas Raymond nebo Marcus Johansson. Na ně majitelé klubů v Severní Americe vynakládají desítky milionů dolarů ročně.
Před 17tisícovou návštěvou v O2 areně a po třech rychlých gólech ve druhé třetině se úplně sesypali.
Ondřej Kaše, Martin Nečas a Dominik Kubalík způsobili obří šok, když svůj tým pošoupli k vedení 5:2. Pak se ještě dvakrát prosadil Lukáš Sedlák, mimochodem v první třetině pálil i Kämpf.
Zběsilá akce. Kämpf se sotva pozdravil a hned trénoval: Není moc čas přemýšlet![]() |
Tři z pěti zmíněných českých útočníků reprezentují i letos.
A k tomu spousta dalších loňských mistrů světa. Pastrňák s Romanem Červenkou prožívají parádní turnaj, lepší výkony postupně předvádí i Nečas.
Snad právě tady tkví nejsilnější česká zbraň.
Ve víře, že v kabině znají recept na Goliáše. Že tuší, kudy vede vítězná stezka. Že se nemusejí nikoho bát.
Ani Nylandera, Eliase Lindholma, Miky Zibanejada, Williama Karlssona nebo Rasmuse Anderssona... A že ta jména by jednomu dokázala nahnat strach.
Češi znovu stojí proti extratřídě.