„Sám jsem to nepochopil,“ přizná Vokoun a hloubá dál: „Nechci moc kritizovat. Možná se vyskytly okolnosti, které se nedostaly na povrch. Mohla tam být menší zranění. O únavě se mluvit nedalo. Nevím. Z brankářského a logického hlediska se mi to nezdálo jako šťastný krok.“
Server iDNES.cz se s dvojnásobným mistrem světa spojil, aby pohovořil především o životě na Floridě a cestě tamních Panthers do finále Stanley Cupu. Uznávaná brankářská kapacita se ale vrátila i ke květnovému šampionátu, na kterém Češi po čtvrtfinálovém vyřazení obsadili osmou příčku.
Američané milují příběh Floridy. Vokoun o NHL, důchodcích i pivu s Čechy |
Kromě nejhoršího umístění v dějinách šampionátů a nepřitažlivé hry vzbuzovaly rozpaky i rošády v českém brankovišti. Hlavní kouč Jalonen s trenérem brankářů Orctem ve skupině rozložili sedm duelů dost nezvykle mezi trojici Vejmelka, Langhamer a Hrubec.
Pozoroval jste, jak brankáři na turnaji pozoruhodně rotují?
Sledoval jsem to jako fanoušek, který ale o turnaji něco ví. A byl jsem překvapený. Bývalo zvykem, že něco podobného praktikovala Kanada, která má vždy obrovský výběr. Jenže aby na turnaj přilákala dva kvalitní brankáře, nemohla jednomu z nich říct: Hele, pojedeš na výlet a odchytáš jeden zápas. Proto se Kanaďané většinou střídali klidně až do finále. Jeden třeba vychytal čtvrtfinále, ale v semifinále se postavil do brány jeho kolega. A bralo se to jako standardní věc.
Jenže Češi zapojili všechny tři gólmany.
To bylo nestandardní a neviděl jsem k tomu důvod. Nevím, k čemu to mělo cílit. Pokud mám nějakou představu o jedničce, nechám ji chytat ve skupině minimálně proti Kanadě i Švýcarům, kteří se letos brali jako silné mužstvo. Získáte tím srovnání, jak si brankář stojí. Jenže Karel Vejmelka se proti Švýcarům ani neoblékl a už předchozí dva zápasy byl na tribuně. Neříkám, že by jednička měla odchytat všechno, ale mělo by to být tak, že minimálně třetí brankář jede na turnaj s tím, že ví, v jaké je situaci. Může to být mladý kluk, který chápe, že pokud nepřijde zranění nebo totální propadák, moc si nezachytá.
PARŤÁCI. Tomáš Vokoun, Jaroslav Špaček, Martin Straka a Vladimír Růžička na snímku z roku 2004, kdy se fotil tým před domácím MS v Praze.
Proč je určitá hierarchie důležitá?
Myslím, že je to pro psychiku brankářů důležité. Nikdo z nich to asi neřekne a navíc se jedná vždycky o rozhodnutí trenérů. Brankář ale potřebuje nějakou podporu a vědomí, na čem je. Samotného mě to zajímalo a četl jsem rozhovor s Karlem Vejmelkou, kde říkal, že do poslední chvíle nevěděl, kdo a proti komu bude chytat.
Vy byste se v takovém případě ozval trenérům?
Určitě bych se neozval, ale nikdy se mi to nestalo. Se mnou trenéři vždycky mluvili o tom, na čem jsem. A klidně to bylo i nepříjemné, když jsem se dozvěděl, že nebudu první brankář. Jednou jsem před nominací na mistrovství světa i slyšel, že pokud přiletí jiný konkrétní brankář, nebudou mě brát ani jako dvojku nebo trojku a pošlou mě domů. Ale když nepřiletí, budu chytat já. Člověk se přizpůsobí. Podle mě není moc dobré poslouchat, že by všichni měli být připravení chytat.
Proč?
To se může říct gólmanům v klubové sezoně. Mistrovství světa je o formě a rozpoložení hráče. Nejkvalitnější gólman bez formy nebude tak dobrý jako ten papírově horší s formou. Pochopil bych i rozdělení brankářů na 1A a 1B. A pak se uvidí. Označení se dá vždy prohodit. Už na šampionátech přede mnou se s tím udělaly úspěchy, když jezdil Roman Čechmánek s Milanem Hniličkou. Jednomu se nepovedl zápas, dali tam druhého, který dochytal zbytek turnaje. A neviděl jsem v tom problém.
O rok dřív Roach nájezd proměnil, tentokrát už ne. Skvělý Vokoun, šikovný Ručinský a jde se dál.
Dopídil jste se jako znalý pozorovatel k nějakému závěru?
Všechno se dá odůvodnit. Jako bývalý brankář, který byl na několika mistrovstvích a sledoval posledních 30 šampionátů, můžu říct, že se to stalo snad poprvé. Samozřejmě když si odmyslím nějaká zranění nebo kolosální minelu. Nikdo z brankářů ale na turnaji vyloženě nevyhořel a třeba Karel Vejmelka chytal slušně. Rád bych věděl, jaké přesně bylo odůvodnění trenérů a jaký by se v tom měl skrývat benefit pro brankáře a mužstvo.
Kouč Jalonen hovořil o určitém plánu a asistent Zábranský později naznačil, že šlo i o kamufláž před soupeři.
Brankáři ale mají odchytáno spoustu let na špičkové úrovni. Lehce si o nich můžete zjistit spoustu materiálů. A nevím, proč něco maskovat ve skupině proti Kazachstánu. Rád bych si poslechl vysvětlení. Narazil jste na dobré téma. Byl bych rád mouchou na zdi v době, kdy to trenéři vysvětlují (usměje se). Trochu mi to připomnělo NHL.
V čem?
V ní skoro neexistuje, aby se den dopředu řeklo, kdo bude první brankář. Stejně se to ale ví. Stačí pozorovat ranní rozbruslení a brankáře, který odejde první z ledu. Hned poznáte, že ten bude večer chytat (usměje se). Náš problém na mistrovství světa ale nebyl v brankářích. Ve čtvrtfinále jsme nedali gól. To by ani nejlepší gólman světa nevychytal postup.
