Premiéru však prožil jako hrom. Spolu s Markem Ďalogou, jenž se stěhuje do brněnské Komety, stál u vítězství nad Ruskem 3:1. Slovákům se něco takového povedlo po sedmnácti letech.
„Dojem z toho zápasu mám úžasný. Odehrál jsem nějakých devět minut a závěr utkání byl neskutečný. Bylo tam tolik pocitů a emocí, že se to ani nedá popsat,“ rozplýval se Bučko v rozhovoru pro klubový web.
Jednadvacetiletý zadák nastoupil ve druhém obranném páru právě se zmíněným parťákem z Pardubic Markem Ďalogou. Že půjde do akce se dozvěděl den před zápasem.
„Vím, že v defenzivní činnosti dokážu být platný, takže jsem chtěl zůstat v klidu a hrát svoji hru. Snažil jsem se nevnímat tlak a jít do toho s čistou hlavou, i tak jsem ale v první třetině byl ohromně nervózní, což podle mě bylo i vidět,“ přiznal Bučko. U žádného ze tří gólů svého týmu na ledě nebyl, za jeho výkon jej ale po zápase chválil gólman Slovenska a další bývalý Pardubák Julius Hudáček.
„Tiskovku jsem viděl a bylo velmi příjemné to slyšet. Taková pochvala je skvělou motivací, starší hráči v kabině nás hodně podporují a jdou příkladem,“ byl rád Bučko.
Ve slovenské kabině i kolem ní teď obecně není příliš mnoho prostoru na kritiku a jsou slyšet spíš slova chvály, vždyť Slováci se drží na čele skupiny A.
„Kdyby mi někdo řekl, že po třech zápasech zůstaneme bez ztráty jen my a Němci, tak bych mu asi nevěřil,“ smál se Bučko. „Jde hlavně o to, aby se každý hráč podřídil týmu a plnil pokyny trenéra. To děláme do puntíku,“ dodal.
Ve skupině se Slovenskem je také Česká republika a právě na souboj s ní (1. června od 15.15) se Bučko pochopitelně těší nejvíc. I kvůli kamarádovi z Dynama Matějovi Blümelovi. „S Matějem si píšeme. O našem zápase jsme už mluvili, Češi mají na turnaji skvělý tým, ale něco jim chybí. Možná je to kousek štěstí,“ uvažoval Bučko.
