„Nebyl jsem z nápadu úplně nadšený, ale znáte to. Ženy to umí podat tak, aby člověk podlehl,“ usměje se chvilku poté, co k bazénu navozil dlažbu.
Ode pátku vymění kolečko a pracovní oděv za mikrofon a oblek. Bývalý hokejový trenér se při mistrovství světa vrací jako expert České televize, kde předtím zaujal upřímností a trefnou kritikou.
Mám tendence říkat pravdu nebo aspoň to, co si myslím. Nehraju na líbivou notu.
Nezměnil jste se?
Doufám, že ne. Mám tendence říkat pravdu nebo aspoň to, co si myslím. Nehraju na líbivou notu. Vím, že se někdy názory nemusí líbit. Zároveň si i sám někdy uvědomuju, že při hodnocení výkonu hráče nejsem úplně fér.
Proč?
Zachytím v zápase moment, který mi o něm něco řekne. Nedohrál soupeře, nechce se mu dozadu. Já to hned zobecním, což není nejšťastnější. Na druhou stranu věřím, že mám hokejové oči. Už táta trénoval Kladno, které v roce 1959 vyhrálo titul. Tehdy se tam zastřešoval zimák, hrálo se na Štvanici a já si dodneška vybavuju, jak jsem poslouchal přisprostlé fóry, kterým jsem jako kluk nerozuměl. Hokejové prostředí mě ale nadchlo a provázelo mě celým životem.
Televizní diváky budou nyní zase provázet vaše názory. Jak to?
Práce se mi líbila, lidi v televizi byli příjemní a Robert Záruba je neuvěřitelný workoholik. Po Dánsku 2018 jsem si ale řekl, že je mi přes sedmdesát a diváky už určitě nebaví pohled na starého chlapa. Před měsícem mi ale Robert zavolal, jestli bych nechtěl být v pražském studiu s Jirkou Hölzelem, Milanem Antošem a Martinem Procházkou, se kterým bych se střídal.
Neodolal jste?
Na 17 dní v kuse bych se necítil. Nezdá se to, ale není to jednoduchá práce. Musíte se na ni nachystat, často končí v noci. Teď ale budu pracovat obden, doma se vyspím, odpočinu si, bude to fajn. Robert mi pak i přiznal, že nečekal, jak snadno mě přemluví.
Přemýšlel jsem, zda vás k návratu nepřiměla i podivná doba.
To jste uhodl přesně! Loni jsme byli s manželkou u její dcery ve Francii. Domů jsem přiletěl 13. března, ale žena tam zůstala, aby pomohla dceři, protože její manžel zůstal trčet v Austrálii. Čtvrt roku jsem byl doma sám, naučil se o sebe starat, umím třeba výbornou brokolicovou polévku. Snažil jsem se telefonovat a chodit na procházky, ale sociální kontakt pořád scházel.
Koronaviru se nebojíte?
Byl jsem opatrný, disciplinovaný, nechytil jsem to. A teď už jsem očkovaný.
Vaše paní očkuje v plzeňské fakultní nemocnici, že?
A syn je zase doktor v Klatovech. Zdravotnictví bylo pod ohromným náporem, ale nejen lékaři používali věty, že je systém robustní. Manželce zpočátku přicházely na očkování starší ročníky. Všímala si, že lidé byli pokorní a slušní. Teď začíná očkovat střední generaci a poznává, že lidi jsou netrpěliví, někdy arogantní. Ale jsou to jen dojmy.
Sýkora: Moc bych přál Bělorusům svobodu, ale Rusové jim ji asi nedovolí |
Jak vlastně poslední dobou sledujete sport?
Snažím si udržovat všeobecný přehled. Bratr je bývalý vynikající volejbalista. Jsem rád, že máme zástupce v NBA. Moc rád sleduju tenis, ale zvraty v ženských zápasech mě dovedou rozhodit víc než cokoliv jiného. Házenkáři z Plzně zase hrají finále, zatímco z fotbalové Plzně se bohužel stává provinční ligový klub mezi pátým a sedmým místem.
Jaký máte přehled o hokeji?
Když to ještě šlo, Martin Straka (majitel hokejové Plzně a asistent u reprezentace) mi nechával lístky na extraligu. Podíval jsem se na dvě třetiny, jel domů a vyhnul se frontám.
Nevypadl jste trochu z branže?
Nevěnuju se hokeji každý den, ale odebírám noviny, na internetu se podívám na švédský web Eliteprospects, kde si nastuduju historie hráčů. Robert Záruba den dopředu posílá mailem podklady, co by se mělo v předzápasovém studiu rozebírat. Klidně ale přiznám, že některé hráče nemám přesně zafixované.
Jednoho reprezentanta znáte důvěrně. Útočníka Vránu jste při MS 2019 v novinách tepal za laxnost, což spustilo obří povyk.
Na internetu jsem si přečetl odezvu a v řadě případů byla až hulvátská. Mrzelo mě to a zařekl jsem se, že už diskuse sledovat nebudu. Tehdy jsem si udělal o Vránovi obrázek právě z určitých herních situací. On je skvělý hráč do koncovky, ale úkoly do obrany nejsou nic pro něj. Přiznám se, že mě jedna věc vlastně trochu pohladila duši.
Nejsem nepřející. Kéž by Vrána rozhodl MS a byl nejlepším střelcem turnaje.
Co máte na mysli?
Když jsem stejná slova o Vránovi slyšel na závěr jeho angažmá ve Washingtonu. Trenér říkal, že od něj čekal víc v obranných činnostech. Ale pozor, nejsem nepřející! Kéž by teď Vrána rozhodl MS a byl nejlepším střelcem turnaje.
Věříte Čechům?
Vidím sebevědomí, optimismus, ale devět vítězství v přípravě je možná moc. Možná mám trochu zvláštní náhled, ale chyběla mi tam jedna těsná porážka. Prohra vám něco ukáže, jenže jak ji zařídit?
Těžko.
Mužstvo hrálo výborně. Od kamarádů i mého okolí slýchám, že jedeme pro medaili. A nedivím se. Projev, bruslení, omlazení, vše fungovalo. Filipovi Pešánovi od začátku fandím. Je to trenér, který tomu rozumí. Dobře si k sobě vzal Martina Straku a Jardu Špačka, čímž se zaštítil, že jemu naopak starty v NHL chybí.
Pešánův výběr? Jméno ve světě nemá, potřebuje známé lidi, soudí Sýkora |
Vypíchnete, na koho se těšíte?
Zaujal mě Michael Špaček a Filip Hronek, který je na naše poměry mimořádný hráč. Celá obrana je dobře poskládaná, nechybí v ní klasičtí defenzivní beci. Mile překvapil Šustr i bruslivý ďábel Šulák. A musím se zmínit i o brankáři Hrubcovi.
Povídejte.
Několikrát jsem ho slyšel mluvit. Dobře věc vystihne, je korektní, kluk na úrovni. Shodou okolností jsem viděl poslední finále CSKA – Omsk, které mě nadchlo.
Proč?
Omsk trénuje Bob Hartley, vyhrál Stanley Cup nebo švýcarskou ligu. Nikdy jsem neviděl hrát ruské mužstvo tak výborně do obrany. Bylo poznat, že nechtěli být vylučovaní, výborně pracovali s hokejkou. Trochu mi to chybí u českých obránců, kteří hlavně v rozích často sází na různá objetí. A co pustila obrana Omsku, chytil Hrubec. Nesouhlasím, když jsem četl, že vychytal titul. Uhrálo ho mužstvo plus on.
Kouč Pešán zmiňoval, že Hrubec dává týmu šanci zvítězit.
Výborné a přesné! Hrubcova forma je jeden z důvodů, proč věřím, že by tým mohl uspět.
Rigu jste poznal jako trenér KHL. Jací jsou Lotyši hostitelé?
Rusové na řadě stadionů nefandí. Čekají na gól, obejmou se, pogratulují si a čumí dál. V Rize se ale nádherně fandilo. Lotyši jsou hrdí srdcaři, hodně jim záleží, aby se vše povedlo. Riga je navíc krásné město, které ani hráči neuvidí. Pamatuju si, jak jsme tam s Minskem před sezonou jezdili na turnaje.
Bělorusům IIHF spolupořadatelství odebrala. Jak je to zasáhlo?
Na nejvyšších místech je to zabolelo určitě. Naopak předpokládám, že demonstranty to potěšilo. Na rovinu jsem i sám rád, že jim turnaj vzali. Stačily záběry v televizi, bylo to vraždění neviňátek! Ozývá se, že sport má být apolitický, ale tohle se řešit muselo. Celkově na Bělorusy mám ale moc dobré vzpomínky.
Jaké?
S Dinamem jsme první sezonu postoupili do play off, kde jsme sehráli nádhernou sérii s Jaroslavlí. Na stadion chodilo patnáct tisíc lidí. Minsk má přes dva miliony obyvatel a myslel jsem si, že budu ve městě inkognito. Spletl jsem se. Lidi mě poznávali, byli velmi slušní, chtěli si povídat o hokeji.
Jak hokejová komunita vnímá prezidenta Lukašenka?
Jednou jsem měl tendence vyzvídat u lidí z okolí, mí různí pomocníci ale odpovídali: Dává nám peníze, od nás se nedozvíš špatné věci. O Lukašenkovi je známé, že má i vlastní hokejové mužstvo složené z bývalých hráčů, kterým i něco platí.
Takový Putin také válí na ledě.
Ten je i judista, potápěč a pilot tryskáče. Lukašenko byl jen hokejista. Tehdy to fungovalo tak, že zhruba dvakrát v týdnu sehrál jeho tým mezi sebou miniutkání. Před ním po celém městě svítila červená, jeho kolona aut projela na stadion, kde nechali Lukašenka dát nějaký gól. Po zápase se zase ulice zavřely a kolona přejela zpět do paláce. Ale to už je politika, do ní se nechci pouštět.
Ode dneška se zase pouštíte do rozborů. Berete to i jako známku, že se svět vrací do normálu?
Ano. Budu se na něco chystat, mentálně mě to povzbudí. Někdy zapomínám, což se mi i na můj věk zdá až moc. Víte, co je nejhorší? Když jste sám a máte roky, pořád se sledujete: co bolí, kde vám něco přeskočí. Skočí pulz a říkáte si: Hurá, arytmie! Teď budu v kolektivu, hlavu a organismus trošku nabudím.
