„Byl jsem trošku nervózní, ale cítil jsem se na ledě líp, než jsem čekal. Postupně jsem se dostával do tempa. Ani jsem v podstatě neměl moc na výběr,“ usmíval se Hájek po prvním startu za Česko v zápase s Ruskem na Českých hrách.
Je někdy lepší být rovnou hozený do zápasu?
Souhlasím. Méně přemýšlíte, nemáte čas na nervozitu.
Jakou roli hrál ve vaší nominaci kouč Filip Pešán, jenž vás vedl už v juniorské reprezentaci?
Velikou, vždycky je totiž lepší, když dobře znáte trenéra. Už kvůli němu, týmu a celému Česku nechám na ledě všechno. To je hlavní důvod, proč jsem přijel.
Byli vám spoluhráči v národním týmu cizí, nebo už máte vytvořené nějaké vazby?
Většinu kluků jsem znal z letních hokejů, které spolu hráváme. A těch několik dalších hráčů jsem ještě na místě poznal. Já si partu v národním týmu můžu jen chválit.
Napadalo vás už dříve na dvacítkách, že nominace do seniorské reprezentace nemusí být v budoucnosti úplně automatická?
Vždycky jsem měl sen podívat se do dospělého národního týmu. Na sraz mě vezl táta. A tak jsme v autě vzpomínali na období před pěti lety. Tenkrát jsem mu říkal, jak bych si jednou hrozně přál hrát za nároďák. Dívali jsme se spolu na reprezentační hokeje v televizi a teď jsem najednou tady. Je to pěkný pocit. Pro rodiče to musí být ještě krásnější, moc mému snu obětovali.
Byli se na váš debut podívat přímo na stadionu?
Sledovali mě v televizi, protože mé rodiče je strašně těžké dostat na covidové testování. A já to s tím pravidelným povinným testováním asi táhnu za celou rodinu.
Jaký pocit máte z přelomové sezony v dresu Rangers?
Musím říct, že nakonec dobrý. Začal jsem jako zdravý náhradník. Nevěděl jsem, jestli budu hrát, ale potom jsem si své místo vybojoval. Ke konci sezony už jsem býval stabilním obráncem. Jsem za to šťastný. Jen škoda, že nevyšlo play off. Až pět zápasů před koncem jsme věděli, že si ho nezahrajeme. Do té doby to bylo dost na těsno. Věřím, že příští rok už to dopadne.
V čem jste se jako hráč během sezony posunul?
Je těžké mé zlepšení specifikovat, ale určitě jsem vyzrál v hlavě a ta bývá nejdůležitější. Daleko lépe zpracovávám těžké chvíle.
Nominace českých hokejistů na MS. Kapitánem Kovář, nejede Hynek Zohorna |
Jak jste si poradil se životem v newyorské bublině?
Bydleli jsme trochu mimo město. Měli jsme nabitý program, každý druhý den byly zápasy. Nebyl čas nic moc jiného dělat. Celý půlrok vypadal tak, že jsem šel ráno na trénink, potom jsem přišel domů, díval jsem se na televizi a usnul. Druhý den jsem zase vstal na trénink a na zápas. Bylo to pořád dokola. O New Yorku jsem ani nevěděl, pořád jsem byl na bytě a na zimáku. (úsměv)
Takže jste se snažil být maximálně obezřetný a nechytit koronavirus.
Přesně tak. Snažil jsem se být především opatrný, vždyť jsem se zrovna dostal do týmu. Byl jsem na hraně sestavy a nechtěl jsem, aby mě nějaká taková nemoc vyřadila, ztratil bych místo. To by byl děsný průšvih. Dělal jsem všechno pro to, abych covid nechytil.
