Chci na mistrovství. Z Ruska jsem zocelený, říká brankář Will odhodlaně

Cítí, že se v kariéře zase o kousek posunul a logicky má před sebou jedinou vidinu: dostat se na mistrovství světa. Hokejový brankář Roman Will tomu podřizuje úplně všechno, dokonce neváhá absolvovat dlouhou přípravu, ačkoli první zápas národní tým čeká až za tři týdny. „Ochuzuju rodinu, která už trpěla tím, že jsme byli od sebe kvůli covidu během roku, ale jde o šampionát. Není co řešit,“ pravil Will.

Máte za sebou první rok v KHL. Co vám dal?
Je to úplně nová zkušenost a musím říct, že veskrze pozitivní. Poznal jsem sám sebe, své tělo a z Ruska jsem byl nadšený.

V čem?
Byl jsem z něj velice mile překvapený celkově. Jak fungovala celá liga i klub, zvlášť v téhle covidové době. Bylo super vidět, jak chtějí, aby se hrálo za každou cenu. Jen je škoda, že jsme s Čeljabinskem skončili už v prvním kole play off.

Zocelilo vás Rusko?
Musím říct, že člověku dodá sebevědomí, že se poměřuje s top hráči na světě, protože KHL je velice kvalitní liga. I směrem k přípravě na MS a šanci probojovat se tam je to skvělé. To pro mě bylo hrozně důležité, že jsem přechod ze Švédska zvládnul. Potvrdil jsem si, že na to mám.

A jaké máte šance na MS?
Je to teprve první sraz, budu se snažit jít den po dni a zlepšovat se. Když budu předvádět dobré výkony a odchytám dobré zápasy, tak to mám ve svých rukách. Mohl bych jet, hrozně bych si to přál. Příprava je hrozně dlouhá, teď jsem rád, že mám šanci o to zabojovat.

Liberci proti Spartě věřím

Do světa se Roman Will vydal z Liberce, takže teď bude pochopitelně bedlivě sledovat semifinálovou sérii Bílých Tygrů proti Spartě. „Mám skvělé vztahy s klukama z Liberce, nejvíc jsem v kontaktu s Radanem Lencem. Samozřejmě jim držím palce, věřím, že to zvládnou, bude to pro ně těžká série. Těším se na ni. Koukat se budu i na Třinec s Boleslaví.“

Vaši kluboví spoluhráči Hyka se Sedlákem zatím odpočívají. Neváhal jste, jestli si nedat také chvíli oraz a připojit se k národnímu týmu třeba až za týden?
Vím, že nás teď tři týdny čeká jen trénování a bude to samozřejmě složité hlavně kvůli tomu, že jsme předtím dlouho nemohli mít v Rusku u sebe rodiny. Byl jsem s ní doma jen deset dní... Ale je to reprezentace a já chci udělat maximum, abych měl co největší šanci dostat se na šampionát. Nedělá mi to problém, byť tím ochuzuju rodinu. Ale je to příprava na MS, takže není co řešit.

Vám se covid vyhnul, nebo jste měl také tu čest?
Já ho měl hned na začátku, ještě v tréninkovém kempu před sezonou, takže jsem si tím prošel. Chyběl jsem jenom v prvním zápase. Bylo to úplně v pohodě.

V Rusku směli chodit fanoušci na hokej, jak to tam vypadalo?
V uzavřených prostorech tam byla povinnost nosit roušku, ale od začátku sezony lidi směli na hokej chodit. Nejdřív jsme měli kapacitu sníženou na polovinu a jak se blížilo play off, tak se to pustilo na 75 procent. Musím říct, že všechno fungovalo.

Říkal jste, že vám KHL potvrdila, že máte na nejlepší hokej. Byl jste se svými výkony maximálně spokojený?
Vždycky to může být lepší. Když nevyhrajete titul, tak nemůžete být spokojený nikdy. Mrzí mě, že jsme nedošli trochu dál. Pro mě bylo důležité, že jsem se chytil hned od začátku a celou sezonu jsem si držel výkonnost i postavení. Pozitivní byly i posezonní pohovory s trenéry.

Pomohlo vám, že jste měl v týmu dva Čechy?
Byla to obrovská výhoda, protože Tomáše Hyku i Lukáše Sedláka dlouho znám. Hrozně mi pomohli, užil jsem si to s nima.

A co Čeljabinsk jako město?
Měl jsem štěstí, že jsem bydlel ve stejném domě jako kluci, takže jsme hodně času trávili spolu. Ale my ho moc neměli, protože se pořád hrálo. Jinak jsme chodili na procházky do obrovského parku hned u domu.

Jak jste na tom s ruštinou?
Azbuku jsem se naučil rychle a rusky se už také domluvím. Rozhodně to není na plynulé rozhovory do novin, ale v základních věcech se vždycky dorozumím stejně jako kluci.