Fořt si nejprve připsal už ve čtvrté minutě první reprezentační bod nahrávkou na gól Davida Tomáška, s blížícím se závěrem pak pojistil výhru gólem na 3:0.
„Odrazilo se mi to tam, ale trošku jsem čekal, že to tam Ruda (Červený) vybojuje, takže jsme nebyl tak překvapený. Bylo to přesně tak, jak jsem potřeboval. Nebyl jsem ani daleko ani blízko od gólmana a trefil jsem to,“ pochvaloval si Fořt v rozhovoru s novináři. A ujistil, že má i obvyklou památku na velkou chvíli. „Puk mám, Michal Jordán mi ho hned bral.“
Přestože už má ve svém věku mezi mantinely něco za sebou, nervozitu na sobě cítil. „Spíš jsem ale nevěděl, co mám čekat. Nevěděl jsem, jakou to bude mít úroveň, s čím přijedou Rakušané, kolik přijde lidí a podobně. Takže jsem odpoledne nezabral, ale s tím jsem počítal. Určitě to pro mě bylo něco jiného než extraliga,“ uvedl Fořt.
Zápas mu vyšel i přes dlouhou herní odmlku. „Měsíc jsem nehrál zápas, takže jsem se cítil, jak když hrajete první přípravák. Udělal jsem dvě tři rovinky a cítil, jak mi tuhnou nohy. Nebyl jsem v zápasovém rytmu, ale od druhé třetiny už to bylo dobré,“ přiblížil Fořt.
„Byl navíc těžký led. Hodně kluků nehrálo od půlky února, což si už vůbec nedokážu představit, jak bych se cítil na jejich místě já. Naštěstí já nehrál jen ty tři až čtyři týdny,“ doplnil Fořt.
Mrzelo ho, že český tým za stavu 3:0 ještě inkasoval a přišel o vítězství s nulou. „To mě tedy štve, protože Marek Langhamer by si ji zasloužil, chytal opravdu výborně. Ani pořádně nevím, jak se to tam stalo, ale fakt mě to mrzí,“ litoval Fořt.
Jakým soupeřem pro něho Rakousko vlastně bylo, nedokázal detailně příliš posoudit. „Abych pravdu řekl, tak jsem ani neměl pořádně síly všímat si, jací jsou nebo proti komu jdu na led. Měl jsem vážně co dělat sám se sebou. Rakušané nás každopádně ničím extra nepřekvapili. Hráli výborně; bruslili a dohrávali to, ale my jsme se na to připravili a hráli hlavně náš hokej, co po nás trenéři chtějí,“ řekl Fořt.
Skvělou atmosféru, o níž se postaralo 4250 diváků ve vyprodaném hledišti, ale vnímal. „Ten zimák tady je příjemný. Hrál jsem tady už v minulosti s juniorkou, takže jsem ho znal. Lidé jsou slyšet, a když obíhala ‚mexická vlna‘, tak to bylo super,“ ocenil Fořt.
A jeho cíl pro další průběh přípravy na květnové mistrovství světa na Slovensku? „Prostě vydržet tady co nejdéle,“ prohlásil s úsměvem Fořt.
