V roce 2015 se všichni podivovali, že se vešel do nominace na mistrovství světa v Praze. Ještě větší šok přišel, když ho trenér Vladimír Růžička šoupnul do útoku s Jaromírem Jágrem.
Obstál.
Následoval odchod do zámoří a pár let bojů na farmě Pittsburghu, během nichž ho přepadaly všelijaké myšlenky.
Dominik Simon vydržel a byl odměněn: začal hrát po boku Sidney Crosbyho.
Jako by měl v osudu napsáno, že bude hrát jen po boku velkých hvězd. Potvrdilo se to i na aktuálním šampionátu v Bratislavě, kde nastupuje v elitní formaci vedle největší hvězdy českého týmu Jakuba Voráčka.
Čím to podle vás je?
Možná komplexností. Asi mě to nestresuje a trenéři cítí, že mi vedle hvězd nevadí hrát. Že mě to nesvazuje. Prostě mi to nedělá problém, cítím se s nimi na ledě naopak dobře.
Není to také tím, že se hvězdám dokážete přizpůsobit?
Možná maličko. Ale když nad tím tak přemýšlím, tak spíš ne. Už jsem totiž zjistil, že vás to odvede ze správné cesty. Koukat se na hvězdy a začít se jim přizpůsobovat až moc, to člověku spíš uškodí. Přestanete být sám sebou, tím hráčem, kterému trenér důvěřoval. Důvěru jste přece dostali kvůli způsobu, jakým hrajete.
Kolikrát jste se při něčem podobném přistihl?
To se stane každému. Najednou třeba zjistíte, že ty hráče zbytečně hledáte v situaci, kdy se to nehodí. Musíte hrát svůj hokej, nepřehánět to.
Velkou roli ve vaší kariéře sehrál Martin Straka, který vám dal šanci v Plzni. Co vás naučil?
Klidu. Netlačil na mě, protože ví, že nejlepší hokej předvádíte, když si ho budete užívat. Byl mi vzorem: když ho vidíte po konci kariéry v posilovně, jak maká, tak vás to nutí taky. Říkáte si: Když může on, takový dědek, tak musím dvakrát tolik.
A Jágr? Neříkejte, že jste z něj ve dvaceti nebyl nervózní.
Jasně, psal jsem tehdy našim, že nepůjdu na zimák. Z něj máte respekt a nechcete nic zkazit. Ale on byl v pohodě. I díky tomu jsem si to v hlavě přehodil a spíš si to užíval.
Mače o Bratislavu. Přicházejí chvíle, v nichž hokejisté mohou jen ztratit |
Pomohla vám ta zkušenost, když vás trenér Pittsburghu zařadil ke Crosbymu?
Jo, ale ke každému musíte přistupovat trošku jinak. Sidney je fantastický hokejista, má úplně všechno. Hlavně ale krátké přihrávky, po kterých si najede. Skvěle vás najde, s ním musíte na ledě myslet rychle.
Čekal jste, že budete v prvním útoku i na mistrovství?
Netušil jsem to a popravdě jsem nad tím ani nepřemýšlel.
Vyhovuje vám Voráček?
No jasně, je to výborný hráč, stojí to na něm ve Philadelphii. Hraje přesilovky, protože má super vidění, umí parádně zakončit. Je to komplexní hráč, velký srdcař a bojovník. Má můj respekt a vážím si toho, že mi trenéři v nároďáku tak věří.
Na rozdíl od NHL na mistrovství hrajete na pozici centra. Jak vám to vyhovuje?
Je pravda, že v Pittsburghu hraju na křídle, ale předtím jsem hrál centra celý život. Je to o zvyku, aspoň se dostanu víc k puku. Na druhou stranu musím víc bránit a být zodpovědnější.
Trápí vás, že jste na šampionátu kritizovaný za buly?
Jelikož v NHL nehraju centra, tak jsem je dlouho nedělal. Proti Švédům to nebylo špatný, s Norskem jsem je myslím zvládl.
Česko - ItálieSledujte od 20.15 online. |
Ale proti Rusku jste měl úspěšnost jen 35 procent.
Jenže já se při nich schválně snažil dostat puk dopředu, tím pádem statistiky spadnou dolů. Cítím se na nich líp a líp. Hlavně vím, že se nemůžu zbytečně nervovat. Tím si nijak nepomůžu. Zkušenosti mě posunuly. Vlastně nejde ani o ty hokejové jako spíš životní.
Život v Americe vás naučil?
Změnil jsem se jako člověk, něčím jsem si prošel. Dá se říct, že se teď jen tak z něčeho nepodělám. Projdete si tou houpačkou nahoru dolů a zjistíte, že je to jenom hokej. Snažíte se nemyslet na věci kolem a ovlivňujete jenom to, co můžete. A víc si hokej užíváte.
Nezocelilo vás právě to, že nastupujete pořád vedle hvězd?
Jasně, za to jsem vděčný.
Nebyl jste v Bratislavě až překvapený, jak jste zvládli vstup do turnaje?
Překvapený ne, spíš hrozně rád, že jsme ukázali, jak velkou máme týmovou sílu. Že se dokážeme hecnout. A i když se nám úplně nepovedl zápas s Ruskem, tak byl otevřený až do konce. Stačilo dát jeden gól a mohlo to skončit jinak.
Přišlo mi, že jste byli na rozdíl od předchozích zápasů pasivní, šel z vás přehnaný respekt. Nebyla to hlavní chyba?
To jsme si říkali i na střídačce. Úplně zbytečně, přitom jsme si mohli hrát to svoje. I takové zápasy jsou.
Dominik SimonČísla a zajímavosti
|
Cítíte v týmu tak velkou sílu, že může dojít hodně daleko?
Stoprocentně, myslím, že to tak vnímají i všichni okolo. Teď navíc máme Radka Faksu, přijel i Milan Gulaš... Nemůžeme se ale koukat zbytečně dopředu, je potřeba se stmelit před vyřazovacími boji. Já si ještě musím zvyknout na větší hřiště. Byl jsem hrozně překvapený, že u mě nikdo není, když jedu k mantinelu. To v NHL neexistuje. Nebo třeba nejde střílet od mantinelů, protože je to dálka. Tady musím hrát víc pozičně a víc bruslit. Mít odstup, hrát s rozumem a nenechat soupeře najet do dobrých prostorů.
Vraťme se k Pittsburghu, kde máte ještě rok smlouvu. Už jste si tam vybudoval pozici?
Určitě je to jiné, když máte přes 100 startů v NHL, než když jich je deset. Cítím se líp a mám i větší roli v týmu. Cítím víc důvěry. Jsem tam rád, město je parádní, máme neskutečnou partu.
Teď se ale budete muset ukázat, protože hrajete o svou budoucnost.
Jasně, máte rok smlouvy a víte, že se musíte co nejlíp připravit a zbytečně se nestresovat. A věřit, že se všechno povede.
Pittsburgh bude po vypadnutí v 1. kole play off trochu měnit kádr. Panuje tam velké zklamání?
Jistě, Pittsburgh je tým s obrovskými ambicemi. Postup do play off je úplný základ, proto bylo velké zklamání, když jsme vypadli v prvním kole. Musíme se zlepšit, přijdou nějaké změny a půjdeme dál. Rozhodně si nemyslím, že by byly nejlepší roky klubu už pryč. Všichni tam pořád chtějí vyhrávat a být nahoře.
