„Proč mít malé sny? NHL někomu možná přijde moc, ale je to sen. A já věřím, že jsem schopný ho dotáhnout,“ hartusí Prospal, momentálně asistent Josefa Jandače na MS v Kodani.
Jako jste se kdysi do NHL dostal jako hráč, ač vám nikdo nevěřil?
Víte, kdybych v osmnácti neodešel do Ameriky, tak bych možná s hokejem seknul. Do Budějovic se tehdy vrátili starší hráči a mladí nedostávali prostor. Proto jsem se během týdne rozhodl, že půjdu z domu. Ač jsem na to nebyl připravený já ani rodiče. Nebyla to legrace. Ale zvládnul jsem to, byť jsem se tři a půl roku plácal na farmě. Ale pak jsem se do ní nikdy nevrátil. A víte proč? Z jednoho prostého důvodu: dokázal jsem být každý rok lepší než 200 kluků z draftu, kteří čekali, jestli nezpohodlníte.
Hokejové vzpomínky na USA: Nagano, státní smutek, odplaty, Jágrova show |
Trénovat v NHL je ale možná ještě těžší, nemyslíte?
Procházím si určitou cestou. Díky Pepovi Jandačovi, který mi dal šanci v nároďáku, se obouchávám. Teď jsem tady v Kodani potkal generálního manažera Columbusu, který mě v mých 39 letech nepodepsal, i když jsem vyhrál bodování týmu. Ale první věc, co mi řekl, bylo: Tebe baví trénování, viď? Vidím tě na druhém mistrovství, viděl jsem tě i na Světovém poháru. A moc dobře věděl, že půjdu trénovat do Budějovic. Hrál jsem v NHL za hodně klubů a věřím, že jsem všechny mosty nespálil. Kdybyste se zeptal Jirky Fischera, jaký má sen, tak řekne: Být generální manažer v NHL. Tak to má být!
Cítíte, že je trenéřina pro vás?
Zkoušel jsem dělat skauta, ale tam jste daleko od ledu. Nesmírně si vážím příležitosti u reprezentace, byť vím, že jsou na mě v Česku různé názory. Ne každému se zavděčíte a ne každý vám přeje. Bohužel, to jsme my. Člověk se přes to musí povznést.
Setkal jste se s názory, že jste v reprezentaci, ačkoli nemáte natrénováno?
Průšvih je, že vám to u nás nikdo neřekne do očí.
V Americe by vám to řekli?
Tam by se nad tím ani nepozastavovali, protože by respektovali rozhodnutí trenéra, že si mě vybral. Buď ty výsledky budou, nebo ne. Ať si to pak přijde zkusit někdo jiný.
Po mistrovství povedete České Budějovice. Hodně vás láká být hlavním trenérem?
Hrozně mě baví, že si můžete formovat tým. Můžete si vybírat hráče, kterým věříte. Můžete si postavit tým, jak to cítíte. Samozřejmě že k sobě potřebujete schopné spolupracovníky, protože bez nich to nejde. Je to jako manželství, jeden člověk to nezvládne, protože se hokej strašně zrychlil.
Chtěl byste se jednou do reprezentace vrátit jako hlavní kouč?
Samozřejmě. To je další sen. Žene mě motivace dokázat lidem, že na to mám. Že se ve mně mýlili. Je strašně silná. Tahle motivace je nejkrásnější, co může být. Až přijde ta správná chvíle, tak bych do toho chtěl jít. Ale teď se těším na práci v Budějovicích, kterou bych nemohl vzít bez podpory rodiny.
Dlouhodobě žijete na Floridě. Bylo složité vzít práci v Česku?
Říká se, že za každým úspěšným mužem stojí silná žena. Bez toho by to nešlo. Tři ze čtyř dětí chodí na Floridě do školy, ale budou studovat online. A syn Vinny půjde hrát hokej na univerzitu do Jižní Dakoty. Dokážete si představit, že bych ho vzal do Budějovic a postavil do první obrany? Už se ke mně podobné zvěsti donesly. Dovedete si představit, že bych ho tam doopravdy dal? To by pak ti lidé byli naštvaní.
Půjdete do Evropy natrvalo?
Od ničeho neutíkám, dneska je díky internetu všechno jednodušší. Jdu do toho s pokorou, rád bych změnil nastavená pravidla. Věřím tomu, že všechno začíná od poctivého tréninku, správného myšlení, respektu a touhy něco dokázat. Já si první ligu vyzkoušel při výluce v sezoně 2004/05 a nebyla to žádná procházka růžovým sadem.
Jste připravený na to, jak budou lidi reagovat, pokud se nepovede postoupit do extraligy?
S tím člověk musí počítat, když strká hlavu do oprátky. Pořád je to jenom sport. Chci uspět, dám tomu maximum a uvidíme. Vím, že srdce samo o sobě nestačí. Musíte dostat kluky na svou stranu, ale nebudou to mít se mnou jednoduchý. Přes to nejede vlak. Já dokážu být hrozná svině.
Tomu věřím.
Trenér je tam od toho, aby nastavil řád. Diskuse vždycky může být, ale já jako trenér jsem hodně náročný. Jenom se zeptejte mých dětí a ženy, jaké to u nás bylo den před zápasem, když jsem byl hráč. Já jim neodpustím ani ň. Ani ťuk! To bude platit nejenom na hráče, ale na všechny okolo týmu.
Nebojíte se, že to lidi nebudou skousávat?
Vím, že to všichni neskousnou. Ale takoví tam nebudou. Teda dokud tam budu já.
A bude dost takových, co to skousnou?
Věřím tomu, že jsem si vybral kluky, kteří mají koule, hlavu a srdce, aby tohle podstoupili. V místě, kde se nachází Motor, to není extrémně růžové. A přitom máme překrásný stadion, fantastické fanoušky a tradici, která nás zavazuje, abychom hráli extraligu. Proto bude cesta nahoru dvakrát těžší. Podívejte, kolik trenérů se tam vystřídalo. Není to legrace.
Je to o tom si hráče získat?
Je to o tom, aby všichni chtěli. Aby se část jenom nevezla jako pasažéři. Kluci v nároďáku si ze mě dělají srandu, že litujou všech v Budějovicích. Ale já jsem prostě takový.
V reprezentaci se obměňují hráči, nastal čas, aby se obměnili i trenéři?
To je otázka, jak se na to dívá šéf svazu a výkonný výbor. Neříkám, že starší trenéři jsou špatní. Nechci hodnotit přístup minulé generace, každý trenér je jiný, každý má nastavený řád a cítí to jinak.
Vy si berete od všeho něco?
Staré trenéry rozhodně nezavrhuju. Proč? V NHL mě nejvíc ovlivnil John Tortorella a Mike Sullivan. A hrozně si cením, že můžu kdykoli zavolat Pepovi Jandačovi nebo Jirkovi Kalousovi, když chci něco probrat.
