Jak těžké bylo pro vás psychicky unést, že jste ani ne po polovině utkání lovil čtyřikrát puk ze sítě?
Pro gólmana je to hodně nepříjemné, při každém gólu mi nějaké centimetry chyběly. Bylo mi dost těžko, brankář ale musí věřit ve své schopnosti a já se nikdy nevzdávám, takže jsem se rval o každý puk. Jsem rád, že trenéři nesáhli ke střídání a dali mi možnost utkání dochytat.
Co si gólman říká při takhle divoké přestřelce?
Diváci se baví, útočníci slaví, ale gólmani trpí. I když jsme v 28. minutě prohrávali 2:4, tak jsem si říkal, že jsme se skóre pořád schopní něco udělat. A povedlo se nám to.
Opravdu byla vaše víra tak silná?
Obraty jsou tady naší velkou zbraní, ukázali jsme to už proti Slovákům a teď se Švýcary zase. Tohle mužstvo má velkou vnitřní sílu a každý kritický moment ho semkne. Chtěli jsme strhnout vedení na svou stranu ještě v základní hrací době nebo v prodloužení. Šli jsme si za tím.
Jenže jste se nechali zbytečně vylučovat.
To je pravda, pár zbytečných vyloučení tam bylo. Třeba já vyhodil puk, bylo tam i příliš mnoho hráčů na ledě, dvojité tresty za hru vysokou holí... Pak už se to kupilo, ale samozřejmě nejde takhle hrát.
A pak přišel kritický moment s trestným střílením v 56. minutě.
Bylo to buď, anebo. Udělal jsem všechno, abych nepustil gól. Spíš jsem s ohledem na špatnou kvalitu ledu čekal od Vermina střelu, pustil se ale do kličky a mně se tam povedlo dostat beton. Ten Švýcar už nezvednul puk, jak by chtěl.
Bylo to povzbuzení pro penaltový rozstřel?
Psychická vzpruha to určitě byla, ale nájezdy pak na vyžehleném ledě jeli jiní střelci a provedli to dobře. Hned prvním dvěma jsem to opravdu spolknul, ale nedostali mi puk do branky, takže jsme měli i štěstí.
