V pondělí, v den 21. narozenin, tu vjel poprvé s reprezentací na led, aby se během 40 dnů pokusil přesvědčit kouče Jandače, že má být jedním z útočníků, které nominuje na světový šampionát do Dánska. A už příští týden si odbude premiéru v národním týmu proti Švýcarsku.
Kdo je kdo v klanu
|
„Být v reprezentaci je sen každého hráče a já vím, že by byl na mě děda hrdý. Vzpomínám na něj každý den, každý den mi chybí, protože mě toho hodně naučil,“ vypráví Adam Musil.
Sága o velké (nejen) hokejové rodině píše další kapitolu. Už loni se snažil probít na mistrovství světa Adamův starší bratr David, momentálně obránce extraligového Třince. Neuspěl, a tak Adam může být tím, kdo do rodinné kroniky připíše 30. start (!) na světovém šampionátu. Hrál na něm děda Jaroslav (7x), prastrýc Jiří (14x), otec František (6x) i strýc Bobby (2x).
„Jsem rád, že i já můžu v reprezentační tradici pokračovat a doufám, že se jednou v týmu sejdeme i s bráchou,“ přeje si útočník.
Je třeba střízlivě říct, že Musilovy šance na probití se až na závěrečný turnaj do Dánska se teď nejeví reálně. Chybí mu zkušenosti, v zámoří nepříliš výrazně hraje ve farmářské AHL. Na druhou stranu už nyní je jisté, že kvůli zranění nepojedou olympionici Zohorna a Radil.
Z „korejského“ výběru bude chybět i Kovář, Erat, Vondrka, nejspíš i Koukal. Dveře se tak otevírají jiným útočníkům. „V kabině jsem říkal, že už plno kluků šlo do přípravy s tím, že jsou šance minimální, ale nakonec šampionát uhráli,“ vyprávěl kouč Josef Jandač před prvním tréninkem.
A i Musil říká: „Kdybych si nevěřil, tak bych sem ani nejezdil. Každý hokejista chce mistrovství udělat. Je to sen a je správně do toho jít s tím, že si věříte.“
Děda Holík o něm kdysi říkal, že je na ledě stejný „hajzlík“, jako býval on. Věštil mu velkou budoucnost. Přesto cesta za reprezentační premiérou byla hodně klikatá a vlastně se při ní musel i Musil vracet na jedno rozcestí.
Stejně jako bratr se narodil v Kanadě, kam rodiče za komunistů emigrovali a kde táta hrával NHL. Vyrůstal v Jihlavě, jenže v juniorském věku se kvůli lepšímu rozvoji přestěhoval zpět za oceán. A v sedmnácti si před zraky dědy zahrál na českém Memoriálu Ivana Hlinky, avšak v dresu Kanady.
O dva roky později už byl na juniorském světovém šampionátu zpět v českých službách a nyní tvrdí: „V Kanadě je určitě větší konkurence, ale jsem rád, že mohu reprezentovat Česko jako děda, strejda.“
Cesta se klikatí dál. Před třemi lety Musila draftovalo St. Louis, ale on se zatím marně pachtí prodrat se až do NHL. A zvlášť podivné to bylo v této sezoně. Blues po příchodu Las Vegas přišli o farmu v Chicagu, a tak se snažili své naděje „rozpustit“ do farem jiných týmů.
Musil hrál v San Antoniu, záložním celku Colorada, a coby „cizák“ příliš šancí nedostával. Klub na příkaz shora raději hrál s hokejisty, kteří mají pro Avalanche budoucnost. I proto nikdo neprotestoval, když Jiří Fischer - budoucí generální manažer reprezentace - požádal, aby Musil mohl ještě před koncem sezony odcestovat do Prahy. Je silovým typem, který chodí před branku, a národní tým tyto hráče postrádá.
Klan Holíků a MusilůČísla a zajímavosti
|
Zatímco bratr David NHL symbolicky okusil, ovšem po čtyřech sezonách čekání na farmě se raději rozhodl pro návrat do Česka, mladšího z Musilů dál touha po nejlepší lize světa drží v Americe. Příští sezonu už St. Louis zase bude mít vlastní farmu, a tak bude víc na očích šéfů. „Makám každý den, abych NHL udělal. Dělám to pro dědu, protože to byl jeho sen,“ říká Musil.
Když do NHL povolali Davida, první, komu to zavolal, byl děda. „Byl šťastný. Vždy snil, že nás s bráchou jednou uvidí v NHL. Jsem rád, že se dožil toho, když jsem si tam zahrál,“ vzpomíná David Musil.
Možného debutu „hajzlíka“ Adama už se nedožil, ten ale věří, že ho pořád odkudsi sleduje.
