Volby, volby a až pak hokej. Dokáže mistrovství nadchnout Francouze?

Náš bytný Paul se ptá: „Jste novináři? Takže jedete na volby.“ Ani nečeká na odpověď – ta se zdá v těchto dnech jasná – když ho najednou naše slova zarazí. „Na hokej? To by snad bylo lepší do Severní Ameriky než sem.“

Aspoň něco málo tedy o hokeji ví, i tak se diví, kroutí hlavou. A ač je přímo před jeho domem poblíž Louvru billboard, který na hokejový šampionát láká – podobně jako na jiných místech Paříže – on o turnaji nemá potuchy. Zato teď, ve středu v osm večer, zapíná televizi, ve které se rozjíždí debata dvou prezidentských kandidátů.

A teď už, milí hosté, nerušte.

Marine Le Penová?

Či Emmanuel Macron?

„Ať vyhraje kdokoliv, ale hlavně ať vyhrajeme v neděli my,“ žertuje Sacha Treille. Je to hokejista a k nedělním volbám nepůjde. Nevyřídil si voličský průkaz, což ho mrzí. Ale i tak ho víc než verdikt prezidentského souboje zajímá, jaký výsledek v neděli udělá s francouzskou reprezentací proti Finsku.

Nová hokejová adresa

Pár let Treille hrával i s bratrem Yorickem v Česku, ale teď stojí naproti mně v útrobách pařížské haly Bercy a vypráví, jak se mu splnil klukovský sen. Je na devátém mistrovství světa, v 29 letech ostřílený mazák, přesto je dojatý. „Nikdy by mě totiž nenapadlo, že se to dětské přání může skutečně stát.“

Stalo se. Dnes se po 66 letech do jeho země vrací hokejové mistrovství světa (pomineme-li rok 1968, kdy bylo součástí olympiády v Grenoblu). Ve stínu prezidentských voleb, na které hledí svět, se tu odehraje základní část jedné skupiny. Druhou hostí Kolín nad Rýnem a minimálně sedm mačů čeká ve francouzské metropoli i český tým včetně toho dnešního večerního proti Kanadě.

Uvnitř arény znovu na bílém ledě září zelený znak Škodovky, tradičního sponzora šampionátů. V tiskovém středisku i na tribunách zase potkáváte známé tváře hokejových novinářů ze zahraničí. Trenéři i hráči dle zvyku opakují, jak důležitý je pro další vývoj vstup do turnaje.

Ale něco je dozajista jinak.

Hokej se ocitl ve výjimečných kulisách – vybočil z tradičních opakujících se adres šampionátů. Hala stojí na břehu Seiny, pár minut jízdy od Chrámu Matky Boží. V dáli je vidět špička Eiffelovy věže. „Jsem si jist, že jsme hokej dostali do nejkrásnějšího města na světě. Že spousta zahraničních fanoušků spojí zápasy s krásnou dovolenou,“ říká tiskový mluvčí francouzského národního týmu Romain Viciot.

Jenže povede se to?

A „zachrání“ cizinci mistrovství?

Pařížská hala Bercy a v ní trénující čeští hokejisté.

Je nutné si přiznat, že pro Francii je hokej menšinovým sportem, vlastně exotickým, opomíjeným. V 66milionové zemi je 20 tisíc registrovaných hráčů, což je dvakrát méně, než jakými čísly se tady chlubí boxeři či kajakáři a kanoisté na divoké vodě. Daleko vpředu je fotbal, ragby, basketbal, tenis, házená...

I Treille přizná: „V žebříčku sportu jsme tak desátí. Možná i níž.“
A tak je jasné, že ve Francii žádná hokejová horečka nevládne. Lístky jsou k mání, zbývají jich stovky, na slabší duely tisíce. Může za to i velká aréna, která má na hokej kapacitu 13 a půl tisíce diváků. „Věřím, že když začneme turnaj dobře, budou naše zápasy vyprodané. A zvedne se i zájem médií,“ přeje si Treille.

Hokej hrají mašiny

Tak třeba ve čtvrtek. Zatímco na českém tréninku je dvacítka žurnalistů, ten francouzský sleduje jediný. Já.

Pro mluvčího Viciota jsem „zpestřením“, byť mi nezájem vysvětluje diplomaticky, že „se hráče snaží chránit před tlakem médií, aby se mohli soustředit na turnaj“.

Chráněni asi jsou. Prestižní sportovní list L’Equipe se ve čtvrtek hokeji věnoval na jediné ze 36 stránek, kde probíral rozpočet akce.

Na sportovních kanálech se analyzuje fotbal, odpočítává start cyklistického Gira, opakuje nedělní závod F1. I to o lecčems vypovídá.
Ne, jsou ve Francii místa, kde hokej láká – třeba v tradičních alpských střediscích. Na prosincový zápas pod širým nebem v Lyonu přišlo 25 tisíc diváků, i tak minoritní sport potřeboval osvětu. Šampionát se propagoval na Eiffelovce, kde v 1. patře vyrostlo kluziště.

Zpravodajský web 20minutes zase přinesl článek, v němž nabídl důvody, proč se o turnaj zajímat. A psal: „Navzdory šíleně komplikovaným pravidlům se hokej hraje strašně rychle. Hrají ho opravdové mašiny, veřejnosti neznámé podobně jako vodní pólo. Ve Francii ho hrají hlavně skromně placení nadšenci, ale občas se mezi nimi objeví kanadští či američtí hokejisté, kteří dříve hráli v univerzitních týmech a chtějí si ve Francii odpočinout.“

I oficiální program pomáhá. Pařížské zápasy dostaly podle atraktivity od jedné do tří hvězdiček. Třeba dnešní český duel s Kanadou má tři, zato úterní mezi Slovinskem a Běloruskem raději vynechejte.

Nadchne se Paříž pro hokej?