Normálně byste funkcionáře za takovou větu vinili z nabubřelosti. Jenže teď? „Jsem přesvědčený, že to bylo nejlepší mistrovství v historii,“ prohlásil Tomáš Král - a nejspíš má i pravdu.
Předseda hokejového svazu mluvil s novináři ještě před zápasy o medaile. Moc toužil po tom, aby aspoň ta bronzová zůstala pořadatelské zemi. Nedočkal se. Ale i tak mohl tvrdit: „Spokojenost s organizací a průběhem je absolutní.“
Jak se vám chvála poslouchá?
Příjemně, člověk na ni není vůbec zvyklý. Vždycky jenom čekám, odkud něco přiletí, ale tohle je neuvěřitelné. Nezaznamenal jsem jediný problém - snad jen ze začátku, kdy byly v aréně vlažné párky. Jsem fakt nadšený. Rozhodně jsme si nemysleli, že to vyjde až takhle.
Jistě se vás teď budou příští pořadatelé ptát, jak zní recept na takový úspěch. Co jim řeknete?
Už si nás zvou na mítinky a chtějí se radit. Jde o kreativitu a hlavně o normálnost lidí. Z věcí, které řešíme běžně, se v řadě zemí zbytečně dělá věda. Neumějí tomu dát takovou logičnost, třeba logistice. My mysleli na všechno, aby týmy měly veškerý komfort a my je neobtěžovali. Také už máme zkušenosti.
A dál?
Všichni chtěli, aby se věc povedla. Každý svou práci dělal výborně. Všem, co se kolem turnaje nadřeli, patří dík. To nejsou desítky, ale tisíce lidí: počínaje hlavními organizátory až po dobrovolníky.
Jak vás hřeje divácký rekord?
Nešlo o nic prvoplánového, že bychom si řekli, že ho za každou cenu musíme překonat. To, co se stalo, jsem samozřejmě nečekal. Přispěli i ti dva blázniví králíci, kteří lidi táhli. Velký dík lidem za to, jak haly naplnili. Myslím, že to opět souvisí i s tím, jak bylo mistrovství připravené. Jak jsme diváky lákali heslem: Musíte to vidět zblízka!
Pomohly i hvězdy na ledě, že?
Jednoznačně jsme to viděli ve chvíli, kdy se řeklo, že přijíždějí Crosby a Giroux. Ze dne na den se začaly doprodávat zápasy Kanady. Dokonce prý museli odmítnout Tavarese: taky se sám nabízel, ale už pro něj neměli flek... Taky Rusko nebo Švédsko dorazily v plné síle.
Bál jste se něčeho organizačně?
Měl jsem různé skryté obavy, aby se něco nestalo: včetně různých výhrůžek, telefonátů a tak. Tyhle věci, co se kolem sportovních akcí dějí a nejde je úplně ovlivnit, nenastaly. Proběhlo to výborně.
I sportovně zažili Češi úspěch?
Pochopitelně jsem byl nervózní při čtvrtfinále; myslím, že při obrovské konkurenci je úspěch dostat se mezi poslední čtyři. Duel s Finy jsem doposlouchával v rádiu, byl jsem až nebývale nervózní. Od té doby jsem ale úplně v pohodě.
I po porážce v semifinále?
S Kanadou jsme věděli, že se musí všechno asi potkat v jeden konkrétní moment, aby se to povedlo. Nevyšlo to. Možná kdyby padl ten jasný gól... Ale takový je sport, vůbec na to nežehrám.
I ekonomicky šampionát dopadne hodně dobře, co?
Zatím máme hrubá čísla, ještě spoustu věcí doplácíme a vyřizujeme. Nechci, aby mě někdo bral za slovo. Ale tahle akce stojí 650 až 700 milionů korun. Určitě vyděláme v řádech desítek milionů.
