Osmatřicetiletý rodák z Jihlavy letos v únoru u slovenské reprezentace vyplnil prázdné místo. „Dva roky jsme trenéra brankářů neměli, takže jsme zvažovali situaci. A došli jsme k názoru, že pro nás bude dobré, když tady bude,“ říká Vladimír Vůjtek.
„Myslím si, že trenér brankářů slovenské reprezentaci chyběl,“ tvrdí gólman švédského Örebro Július Hudáček. „Brankáři jsou profíci a je potřeba s nimi pracovat každý den. I ve Švédsku jsem svého kouče měl,“ popisuje.
„Přestože už máme svůj styl, je to taková psychická podpora. Určitě nám to pomáhá,“ soudí Branislav Konrád, který chytá za Duklu Trenčín.
Pro Jaroše zdaleka nejde o první zahraniční angažmá. V roce 2011, na mistrovství světa na Slovensku, trénoval gólmany Běloruska, o rok později ve Švédsku a Finsku spolupracoval s reprezentací Norska. Navíc v minulosti působil i v Kontinetální hokejové lize, u běloruského týmu Dinamo Minsk.
„Právě když jsem působil v Minsku, byli tam generální manažer Otto Sýkora s panem Vůjtkem na inspekční cestě. Potkali jsme se, bavili se a já jsem jim říkal, že kdyby měli zájem, ať se ještě ozvou. Tak jsme se dostali do kontaktu,“ prozradil Jaroš. „O Petrovi jsme věděli, dostali jsme na něj tip, který jsme si ověřovali,“ líčí Vůjtek. „A věděli jsme, že brankáři rádi pracují s někým, kdo jim rozumí.“
S působením u slovenského národního týmu je Jaroš spokojen. „Jsem mile překvapený. Musím říct, že mě všichni přijali velice dobře. Realizační tým, od masérů až po trénéry, i hráči. Je to perfektní kolektiv,“ pochvaluje si. „Všichni společně děláme srandu i makáme. Je to tak, jak bych si představoval.“
A na oplátku Jaroše si pochvalují i Slováci. „Spolupráce funguje dobře. Petr byl v Kanadě, trénoval v Dinamu Minsk, takže i v tomto mladém věku má zkušeností na rozdávání,“ všímá si Hudáček. „Ví přesně, co který brankář potřebuje. A pracuje spíš na těch špatných věcech, ve kterých se potřebuje zlepšit. Snaží se nás zdokonalit.“
A spokojený je také hlavní trenér Vůjtek. „Zná všelijaké moderní prvky a využije i praxe, kterou dosud měl. A naši brankáři oceňují to, že se jim někdo věnuje pravidelně.“
A že slovenským gólmanům pomáhá právě trenér z Čech? Na to se v mančaftu nehraje. „Je jasné, že v médiích jsou vztahy mezi Čechy a Slováky více vybičované. Ale my se na to takhle nedíváme,“ říká Hudáček. „Vždyť i hlavní trenér je Čech,“ připomíná Konrád. „V dnešní době není dané, že trenér musí být ze stejné země, jako tým. Vyšlo to tak, že jsou tu Češi. Ale to je jedno, protože společně bojujeme za jeden tým.“
A případnou rivalitu neřeší ani Jaroš. „Nic takového jsem nezaznamenal. Já to ani nevnímám, protože se v zahraniční už nějakou dobu pohybuji. Takže jsem si zvykl, že vždy jdu proti Čechům,“ usmívá se.
Ale přeci jen: nelákalo by ho jednou se postavit i na střídačku české reprezentace. „O to asi není potřeba polemizovat,“ směje se Jaroš. „Ale já jsem spokojený, když přijde nějaká nabídka ze zahraničí. Že se vždy něco najde. Za to jsem rád,“ dodává.
