Jeho účet na Twitteru nese jméno TheBigCzech23, „Velká česká třiadvacítka“. Pokud by Michal Jordán byl kluk z USA, nebude o inspiraci sporu, jenže on začínal bruslit na zlínském zimáku.
„Že hraje basketbal nějaký Michael Jordan, jsem zjistil asi až ve 12 letech. Když jsem vyrůstal, byl mým oblíbencem Karel Rachůnek a ten nosil číslo 23,“ zmiňuje jiného zlínského reprezentanta, jenž tragicky zahynul při pádu letadla Jaroslavle.
Ne že by si s „Air Jordanem“ neužil své: v zámoří Jordánovi přišel dopis určený basketbalové legendě, nevyhnul se pozornosti celníků i mylného zájmu na sociálních sítích. Bylo by však nefér neustále zmiňovat jen shodu jmen - už proto, že Jordán nyní nosí číslo 47. A hlavně pro jeho pozoruhodnou výdrž v kariéře, díky níž je na svém druhém mistrovství světa po sobě.
„Jsem rád, že jsem si to tak trochu vytrpěl,“ přiznává bek. V 17 letech se rozhodl posílit řady těch, kdo za kariérou vykročí v zámoří. S vědomím, že cesta bude křivolaká. Windsor Spitfires, Plymouth Whalers, Charlotte Checkers... „Bylo to těžké,“ říká 24letý Jordán. „Odjel jsem od rodiny, od kamarádů a od začátku jsem věděl, že nebudu ten, kdo se dostane do NHL hned po draftu. Na farmě jsem odehrál spoustu zápasů, každý rok se zlepšoval. Je to velké zadostiučinění, že jsem teď v NHL.“
Mezi elitu povyskočil z Charlotte, kde se skutečně potkal s Michaelem Jordanem, jenž vlastní tamní basketbalový klub. Premiéru v NHL za Carolinu zažil loni, v aktuální sezoně sehrál 38 duelů.
Z teenagera je člen kádru Hurricanes, v Americe uzavřel osmý ročník, ale doma je pro něj pořád někde jinde: „Vždycky se rád vracím a hodně sleduju, jak se Zlínu daří v hokeji i ve fotbale. O patriotismu se určitě dá mluvit.“
iDNESjeHOKEJŽivé odpolední studio V pondělí jste mohli vidět komentáře Petra Břízy a Marka Černoška, dnes od 15.00 startuje znovu. Hostem je Jiří Lála. |
Na Moravu se vrací jako reprezentant. Loni zažil premiéru na MS v Minsku, teď mu Vladimír Růžička věří znovu. V úvodních dvou duelech strávil na ledě průměrně přes 18 minut: „Když jsem přiletěl, nevěděl jsem, jestli budu hrát. Do prvního zápasu jsem pak šel jako sedmý obránce... Je příjemné, že dostávám takový prostor.“
Důvěru splácí i brankami. V součtu s generálkou proti Finům měl na své poměry nevídanou střeleckou bilanci: tři duely, dvě branky. „Moje norma to není,“ usmál se. „Padly ze situací, kdy jsem měl puk perfektně na modré a kluci odvedli výbornou práci před brankou. Gólman vůbec nic neviděl.“
Sám se za ofenzivního beka rozhodně nepočítá, ač už ukázal, že se výpadů směrem k brance nebojí. „Nejsem typ, co by měl bod na zápas. Řekl bych, že jsem oboustranný. Snažím se hrát dobře do defenzivy a góly vyplývají z toho, že hraju poctivě a jsem ve správný čas na správném místě.“
A také ho zdobí trpělivost. Projevil ji v zámoří, a pokud bude na turnaji v Praze dál překvapovat, jistě se brzy zbaví i narážky na Michaela Jordana. Zlínský Jordán má našlápnuto k vlastním úspěchům.
