Slováci před 11 lety na severu Moravy váleli: vyhráli základní i osmifinálovou skupinu, zvládli i čtvrtfinále se Švýcarskem. A hlavně si užívali parádní atmosféru. Na tu se všichni těší ze všeho nejvíc.
„Byla úžasná. Tehdy jsem začínal a i s odstupem let můžu říct, že jsem nic lepšího nezažil,“ říká Graňák, který tehdy hrál své první mistrovství. Podobně jako Meszároš. Ze dvou vyjukaných kluků jsou dnes základní stavební kameny slovenské defenzivy.
„Trošku mě přepadá nostalgie a vzpomínky jsou jedinečné. Jen mě mrzí, že jsme to tenkrát nedotáhli ke bronzu, pak by byl turnaj úplně dokonalý. Ale já byl mladý hráč a byla to pro mě obrovská zkušenost. Uvidíme, třeba se medaile dočkáme letos,“ usmívá se Meszároš.
Slováci v roce 2004 v semifinále s Kanadou prohráli těsně 1:2, přitom v utkání vedli. Smůlu měli i v bitvě o třetí místo, ve které prohráli s USA po nájezdech 0:1. |
Ten si šampionát zahraje poprvé od roku 2006 a při absenci Cháry a dalších veteránů z něj bude slovenský bek číslo 1. Jeho samotného ta zmínka zahřeje: „Nevím, jestli jsem jednička, ale jsem na tu roli připravený. Na tom velkém hřišti to bude těžké, tak doufám, že nezklamu.“
Jinou roli bude mít i Grańák, který to sice nedotáhl do NHL, ale v národním týmu bývá během sezony kapitánem. I to svědčí o jeho postavení ve slovenském hokeji. „Jedenáct let je v hokeji hrozně dlouhá doba. ale to platí i v životě člověka, protože se vyvíjíte jako osobnost. Jinak jsem turnaj vnímal tehdy a jiné to bude teď. Tehdy byly zážitky silné, protože jsem ničím podobným neprošel. Teď to budu moct konfrontoval. Je to zajímavé.“
Moc dobře ale tuší, že navázat na výkony, předváděnou hru a výsledky z roku 2004 bude složité. „Byl to poslední, maximálně předposlední rok naší nejsilnější slovenské generace, která sbírala úspěchy. Jako mladí jsme s Andrejem přišli mezi hvězdy a moc si vážím, že jsem si s nimi mohl zahrát. Byl to můj první a nejlepší turnaj.“
Je to gól. Dominik Graňák (v modrém) dostrkal puk za brankovou čáru.
Andrej Meszároš (vlevo) stíhá hvězdného Jordana Staala z Caroliny
Překonat staré vzpomínky bude těžké a možná nemožné. Slováci sice letos dokázali poskládat silnější tým, než sami čekali, ale trenér Vladimír Vůjtek dá těžko dohromady lepší první dva útoky než tehdy. Jen si připomeňte ta jména: Šatan, Stümpel, Gáborík - Hossa, Demitra, Országh (ten je letos čtvrtým pamětníkem, ovšem dělá už asistenta kouče).
„Je pravda, že nemáme až tak hvězdný tým jako tehdy, ale máme šikovné a dravé mužstvo. Musíme toho využít,“ říká Gáborík odhodlaně.
„Základem všeho byla dobrá parta, ta byla vynikající, díky tomu jsme šli tak daleko. Když budeme držet spolu, můžeme to dotáhnout daleko,“ věří Meszároš, ale obezřetně dodává: „Nesmíme mít velké oči a koukat moc dopředu. Musíme jít postupně.“
V tom se Slováci oproti předchozím rokům změnili, možná je to i díky vlivu klidného Čecha Vůjtka, možná i zkušenostmi a zklamáními z posledních let. „Nerad bych mluvil o nějakých očekáváních. Vnitřně sem každý jistě přijel s vidinou úspěchu. Rádi bychom hráli vyřazovací část, ale neměli bychom se zatěžovat tím, co bude za dva týdny,“ říká Graňák.
Jenže povídejte to natěšeným fanouškům, kteří přijedou do Ostravy... Už teď je ale jasné, že za účast v semifinále jako před 11 lety by byli všichni vděční.
