Ač na to Jalonen nevypadá, má za sebou poměrně úspěšnou kariéru hokejisty. Dotáhl to dokonce do NHL, kde dva roky válel za Calgary a Edmonton, dostal se i do reprezentace, ale ještě úspěšnější je jako trenér.
Ve finské SM lize dovedl své týmy (Kärpät a HIFK) ke čtyřem mistrovským titulům. To mu vyneslo angažmá v KHL, kde nejprve vedl ruský Novgorod a Čechům se vryl do paměti především úspěšným působením ve Lvu, se kterým dokráčel až do finále, v němž po sedmizápasové bitvě jeho tým podlehl Magnitogorsku.
Teď o sobě dává vědět znovu, Finsko na šampionátu září nejen podle výsledků, ale především co se předváděné hry týká. Seveřané sice na úvod prohráli s USA vysoko 1:5, což byl velký šok, ale od té doby válí: pětkrát za sebou zvítězili, čtyřikrát přitom neinkasovali a naposledy otočili nepříznivě se vyvíjející duel s Běloruskem. Mají jisté čtvrtfinále a v něm možná narazí na Česko.
„Což by pro mě bylo samozřejmě něco speciálního, protože jsem tu strávil deset krásných měsíců. Znám tuhle zemi a vím, jak je tu hokej důležitý a sledovaný. V Ostravě si to užívám, všechno je tu perfektní: hotel, tréninkové plochy, organizace... Nemůžu říct nic špatného,“ vykládá Jalonen.
Jalonen vs. Růžička. Úplně jiný, přesto stejný
Jeho kouzlo tkví v nápaditosti a všímavosti. Dokáže najít ve hře soupeře i vlastního týmu rozhodující maličkosti. Umí rozeznat nedostatky a přednosti jednotlivých hráčů a hlavně: má jasnou představu, jak by jeho mužstvo mělo hrát.
„Především to však z hráčů umí dostat. Poznal jsem to i ve Lvu. Hráči tomu věří a přináší jim to úspěch, proto je úspěšný i on. Také je to velice dobrý psycholog,“ povídá Václav Sýkora, který se s Jalonenem dobře zná.
Člověk si říká, že ta slova sedí na Vladimíra Růžičku. Přestože je Jalonen úplně jiný typ člověka, ve svém řemesle je svému českému kolegovi hodně podobný. Hlavně v tom, že z hráčů umí dostat maximum.
Jalonen je skromný a k úspěšnému tažení Finů říká: „Všechno stojí na vynikajícím brankáři a opravdu dobré a poctivé obranné činnosti. A pak samozřejmě potřebujeme bojovného ducha, to je součást fungujícího defenzivního hokeje.“
Ano, Finsko sází především na neprostupnou obranu. Ale nebojte se, na ten hokej se dá dívat, protože vepředu mají hráči naprostou volnost a nejsou nijak takticky svázaní. „Mohou tak ukázat svoje umění a nápady. Dozadu se ale pravidla dodržují striktně,“ říká Sýkora, podle nějž je Jalonen velký specialista a jeden z nejlepších trenérů, které kdy poznal.
Finský trenér je na jednu stranu pokorný, na tu druhou ovšem i odvážný. Nebojí se totiž otevřeně říct: „Těším se do Prahy, protože náš cíl je tam. Naším snem je získat zlatou medaili.“ S takovým přístupem na ni skutečně může dosáhnout.
