Opravdu vám nevadilo, že jste se na zápasovou soupisku nevešel a všechny zápasy odseděl na tribuně?
Samozřejmě bych byl raději, kdybych hrál. Ale ze své pozice to pořád vidím jako motivaci do budoucna. Chci se zlepšovat, abych třeba příště mohl být součástí týmu a byl platnější.
Ani jednou jste si neříkal, že jste mohl zůstat doma?
To mě vůbec nenapadlo. S takovým kolektivem jsem byl moc rád, trénoval jsem se super hráči. Jak říkám, je jen škoda, že jsem něco neodehrál.
Co na vás v Minsku zapůsobilo nejvíce?
Těch věcí bylo víc. Jednak hráči, jednak atmosféra mistrovství. Velká byla i pozornost novinářů a lidí kolem. Třeba na každém tréninku byli fotografové, v šatně jsem byl s hvězdami z NHL. První den to bylo něco nového, ale časem si na to člověk zvykne.
Nová tvář v hokejové reprezentaci Lukáš Kovář na svém úvodním tréninku na MS v Minsku.
Našlo se i něco, co se vám nelíbilo?
Od organizátorů to bylo zvládnuté super, jen jsem si všiml, že někteří pořadatelé, kteří byli v kontaktu s lidmi, neuměli anglicky. Cizincům vysvětlovali věci rusky a bělorusky. Ale jinak to bylo na postsovětskou zemi v pohodě.
Vídal jste se s klubovými spoluhráči z Vítkovic, kteří reprezentovali Slovensko? Byl tam trenér Oremus, obránci Sloboda a Čerešňák.
Slováci byli ubytovaní ve stejném hotelu jako my, vídali jsme se pravidelně a přáli si štěstí do zápasů. Hráči, byť jsou různých národností, se často znají z klubů a panuje mezi nimi přátelská atmosféra. Není to tak, že by Švédi seděli na jedné straně jídelny, Češi na druhé a ani se na sebe nepodívali.
Příště bude šampionát v Praze a Ostravě. Dumáte nad tím?
Je to motivace, ale moc dobře vím, že nesmím podlehnout dojmu, že to mám předplacené. Musím zůstat pokorný. Když na sobě nebudu pracovat, mohla tohle být moje poslední šance.
