"Je to úplně to samé, co se mi stalo tam. Asi přitahuji takovou blbou smůlu," říkal po utkání.
Poprvé jste s bratrem Janem hráli společně zápas na mistrovství světa a hned to byl pro vás oba tak smutný večer.
Přesně. Skončil on a pak hned já. Představovali jsme si to jinak. Přitom si nemyslím, že bych něco podcenil, na něco se vyprdnul či se špatně připravil. Prostě nemám to štěstí. Asi jsem ho v únoru někde ztratil a pořád ho tak nějak hledám.
Bekům při oslabení nic nevyčítáte?
Vůbec ne. Já jsem tam přeci od toho, abych jim pomáhal. Přemýšlím, co udělat lépe, snažím se pracovat na všem možném, jenže zase to dopadlo špatně. Přitom se cítím dobře, ale chybí mi štěstí, že když nevidím puk, tak aby mě to trefilo do prsou či to proletělo vedle tyčky. Ne, ono mi to tam vždycky spadne.
Český brankář Jakub Kovář právě inkasuje, u jeho branky hlídkoval Matt Read z Kanady.
Nechme smolné góly stranou, ale není chybou, že hrajete až moc oslabení?
Jednoznačně! Všechny tři zápasy jsme hráli perfektně. I lidem se ten hokej musí líbit, ale jediný důvod, proč nemáme devět bodů, je, že jsme hráli spoustu oslabení a dostali v nich vždy dva góly. Jinak by se nikdo nemohl divit, že tu skupinu vedeme.
Co je v oslabeních špatně?
V první třetině s Kanadou jsme je odehráli dobře, ale pak při třetím gólu přišla střela, kdy hráč ležel na mně a další to dorazil do prázdné. A při čtvrtém se motal Kanaďan před brankou, já jsem neviděl, kudy puk letí a jen čekal a seděl, co bude... Musíme zapracovat na hře před brankou, tam máme problém. Jinak nehrajeme špatně.
Nemá po takovém zápase člověk nahlodané sebevědomí?
Do deprese snad nespadnu, ale mrzí mě, že je to další velký zápas, kdy jsem začal v bráně a skončil na střídačce. Když pak vyjedu z branky, tak si řeknu, že to není možné. Snažím se dělat všechno možné, ale pak se to tam nějak odrazí, proletí to za mě a já si jen řeknu: Už zase. To není příjemné.
