Ti předposlední květnovou neděli pomohli v Německu vrátit po pěti letech českou reprezentaci na hokejový trůn.
"Je neuvěřitelné, kolik vás sem v takovém počasí dorazilo. Klobouk dolů," složil z tribuny poklonu všem příznivcům kapitán národního týmu Tomáš Rolinek. Po něm si postupně brali slovo také zbývající dva odchovanci žďárského hokeje. A Petr Vampola začal stejně jako před týdnem na Staroměstském náměstí okamžitě pomáhat s organizací.
"Tak se všichni připravte," začal nejprve zvolna. "Při návratu jsme v Praze křičeli: Kdo neskáče, není Čech. Ale Tomáš Rolinek to změnil. Takže teď pěkně opakujte po mně: Kdo neskáče, není Žďárák," křičel už z plných plic.
A náměstí se nenechalo dlouho pobízet. Nejčastěji se ale stejně náměstím ozýval pokřik: Hoši, děkujem. Zhruba po hodině se "zlatí" hokejisté s fanoušky rozloučili. "Já musím znovu jenom zopakovat, že jsme strašně překvapení, kolik lidí sem přišlo. Třeba já bych v takovém počasí určitě zůstal doma," svěřoval se o chvilku později novinářům Rolinek.
"Celou dobu nám do Německa chodily zprávy, jak komentátor České televize pořád zmiňuje, že my tři jsme ze Žďáru, tak jsme si řekli, že sem to zlato přivezeme," zářil útočník ruského Magnitogorsku.
Třetího z trojice – Petra Koukala – přišla přivítat také manželka a několikaměsíční dcera Viktorka, která prý dostala své jméno právě proto, aby přinesla tátovi vítězství. "Ta může za všechno," smál se Koukal. "A já jsem moc rád, že je obě mám," přesvědčoval letošní extraligový i světový mistr.
