Ve víkendových zápasech najezdil mnoho kilometrů, svými sebevědomými kličkami motal hlavu švédským i ruským obráncům. A to přitom hrál s nachlazením, kvůli němuž vynechal páteční trénink. "Špatně se mi mluví, necítím se fit, ale nebudu hledat žádné výmluvy. To finále bylo stejně těžké pro všechny, ale zvládli jsme to jako tým."
první útokna hřišti: Jágr, Klepiš v hledišti: Puhajková, Klepišová Stejně jako v prvním útoku válela dvojice Jágr, Klepiš, byly vidět i jejich partnerky v hledišti. Inna Puhajková a Tereza Klepišová své miláčky po celý turnaj vášnivě podporovaly, není divu, že byly často v záběru na videokostce nad ledem. Po triumfu českých hokejistů měly v očích slzy. "Já jsem ženu dlouho na tribuně hledal, a s ní ještě rodiče a ségru. I svého prvního trenéra, který přijel s nimi," povídal Klepiš. "Všichni měli radost a věřím, že ženské brečely." |
Klepiš byl ovšem jeho hodně důležitou součástí, i přes fantastický výkon Tomáše Vokouna byl vyhlášen největší hvězdou utkání. Už ve 20. vteřině otevřel útočník s číslem 20 na zádech skóre. Najel si na krásnou Jágrovu nahrávku a z kruhu usměrnil puk do prázdné branky.
"Ten gól, to byla skutečně hlavně Jardova práce," vyprávěl. "Já jen musel trefit prázdnou bránu a to se naštěstí povedlo... A pak začalo to ruské červené peklo. Můžeme jen děkovat Tomáši Vokounovi, on je opravdu nejlepší brankář na světě," souhlasil útočník Omsku se sobotním prohlášením trenéra Vladimíra Růžičky.
Zároveň se skonil před výkonem osmatřicetiletého Jaromíra Jágra, parťáka z útoku i z Omsku. "On tu odehrál neskutečný turnaj, klobouk dolu před ním. V jeho letech jsou takové výkony těžko uvěřitelné. Já mohu být jen rád, že jsem tu byl s ním. Chtěli jsme to urvat pro něj, pro všechny, pro lidi doma."
Divoký zápas bojovníka, který nosí na krku při zápase řetízek s křížkem, pokračoval srážkou s jedním z protihráčů a posléze i slovní přestřelkou s ruskou střídačkou. "Dostal jsem hokejkou do obličeje, mám tam stehy. A oni přitom řvali, že simuluju. To asi těžko, když jsem plival krev. Tak jsem jim poslal pár ruských slovíček zpátky přes mantinel," říkal Klepiš.
Vše o finálovém zápasev němž čeští hokejisté porazili Rusko 2:1 ON-LINE REPORTÁŽ: průběh finálového zápasu minutu po minutě 20. vteřina a Gól! Ke zlatu nasměrovala tým NEJRYCHLEJŠÍ TREFA POMSTA ZA JÁGRA: Ovečkin se srazil s Fjodorovem... A Češi dali gól Finále OBRAZEM: Dvakrát Češi slavili gól, a pak juchali s pohárem STAROMĚSTSKÉ NÁMĚSTÍ jásalo, tisíce lidí oslavily české zlato Nikdy jsem nebyl součástí takového týmu, říká BRANKÁŘ VOKOUN JÁGR: Kdyby mi někdo po Norech řekl, že urveme zlato, vsadil bych si |
Jeho důležitá chvíle přišla také šest vteřin před koncem finále. Rusové dotahovali, prohrávali už jen 1:2 a byli nastěhovaní v českém pásmu. Měli poslední šanci - vyhrát vhazování. Jenže to vyhrál právě Klepiš. "V tu chvíli už mi bylo jasné, že to dokážeme. Náš bek měl čas, aby vyhodil, kdyby ne, to bych mu dal," usmál se.
Při zápase ze sebe vydal všechno, během oslav se nejspíš bude muset držet zpátky. "Ještě pořád beru antibiotika, takže pít radši nebudu. Ale spát taky ne!" tvrdil v pondělí krátce po půlnoci.
V jeho případě platí: do třetice všeho dobrého. Klepiš reprezentoval už na světových šampionátech v Kanadě 2008 a ve Švýcarsku 2009. Tam však mužstvo ani jednou nepřešlo přes čtvrtfinále.
"V Québeku jsem ještě moc nehrál, spíš jsem seděl na tribuně. A ten druhý šampionát si už nějak nepamatuju," uculil se. "Budu si pamatovat až tohle a bude to nádherná vzpomínka. Tým byl výborně složený ze super kluků, kteří chtěli makat. Z bojovníků. Rusové měli určitě papírově lepší hráče. Ale nepomohlo jim to. Ukázali jsme, že srdce znamená víc."
