"Na Žďáru stojí reprezentace. A já jsem na to moc hrdý. Na olympiádě Jarda Jágr počítal, kolik je v týmu Kladeňáků, teď mu to mohu vracet," říká v rozhovoru pro MF DNES kapitán Tomáš Rolinek.
A není u něj sám, takže jakmile uslyší jeho věty Petr Koukal, mimochodem bratr zmíněného lyžaře, hned zahučí: "Jo, to je vidět, že ty už umíš do novin mluvit. Jsi děsněj diplomat." A další z partičky, Petr Vampola, jen přikývne.
Hráli jste vlastně všichni tři spolu ještě před letošním mistrovstvím?
Vampola: Kdepak, ani v žácích! Tomáš byl starší, takže jsem se v osmičce chodil dívat na dorost, jak tam válí. Dával čtyři pět gólů za zápas a přiznám, že tehdy byl můj vzor.
Rolinek: Jo, tehdy mi to ještě šlo.
Koukal: Však já jsem taky tenkrát nevynechal jeho jediný zápas (mluví rozvláčně).
Rolinek: Kluci, hezky mluvíte, takže platím večeři.
Vampola: Já bych jen poprosil Koukyho, že máme za čtyři hodiny trénink, tak kdyby mluvil trochu rychleji. Děkuji.
Šikanoval vás Tomáš coby starší?
Koukal: Já jsem se s ním sešel v Pardubicích a v životě jsem ho neviděl sbírat puky. Bylo mu dvacet a hned se v druhé sezoně udělal mazákem a hrál si na starého.
Tak aspoň teď jako mazák na vás v reprezentaci dohlíží, ne?
Rolinek: Na tyhle dva? To je přesně naopak. Mám pocit, že jsou v nároďáku déle než já. Slyšet i vidět je je pořád.
Vampola: Rolas tak často nemluví, ale na druhou stranu to by měl dělat správný kapitán. Musí říkat to pravé v pravou chvíli. Kluci ho respektují, což je hlavní. Ale samozřejmě my ze Žďáru držíme pospolu, známe se. Žďár je malej...
Koukal: Co? Aspoň střední.
Rolinek: On řekl, že je Žďár malej? My tady kopeme celou dobu mezi klukama, jak je Žďár velký a ty řekneš tohle.
Koukal: Třeba proti Třebíči nebo Kolínu jsme velkoměsto. To říkám proto, až si ten rozhovor bude číst Čáslava a Němec (spoluhráči).
Žďárské trio v reprezentaci
|
Který tým byl vlastně v dětství váš největší rival?
Koukal: Tak rozhodně to nebyla Jihlava. To nebyly bitvy, to byly jatka. Dali nám klidně 0:10.
Rolinek: Jednoznačně Třebíč a Havlíčkův Brod. Pamatuji si, že jsme v osmé třídě hráli v Třebíči a skončilo to hromadnou bitkou. Všichni se servali a byla zranění.
Vampola: Můj táta je z Brodu, takže jsem se na ty zápasy vždycky těšil. A zase za Třebíč hrával Martin Erat, byl už v té době výborný.
Koukal: Přesně. Trenér nám jednou říkal, ať s nimi hrajeme na 0:0 a dvacet vteřin před koncem jsme dostali gól na 10:9. My uměli poslouchat. A raději nebudu zmiňovat špíly proti Břeclavi a Blansku.
Hraje ještě někdo ze Žďáru nad Sázavou hokej vysoko jako vy?
Koukal: Jejda, těch kluků je děsně moc. V každém klubu jsou to aspoň dvě pětky. Jen si teď nemůžu vzpomenout na jejich jména.
Vampola: Šikovní kluci byli ještě před námi. Třeba Martin Rousek nebo Radek Haman. Snad jsem na nikoho nezapomněl.
Rolinek: To se neboj, protože oni byli jediní.
Představte si, že vám je 45 let, šli byste do Žďáru hrát za staré pány?
Rolinek: Já jsem jako mladý kluk odehrál jeden zápas ve druhé lize. Nechci říkat, že tam budu dohrávat kariéru, ale chtěl bych tam určitě udělat rozlučkový zápas.
Vampola: To Kouky hrát nebude. Protože ten ještě v 45 letech bude hrát za Pardubice a s ním tam bude sedmdesátiletý Hašek.
Proč jsou ze Žďáru nad Sázavou tak dobří bruslaři?
Koukal: Protože tam máme rychlobruslařskou dráhu.
Rolinek: No, dobře umí bruslit jenom Martina (Sáblíková), my se na tom ledě spíš potácíme.
Koukal: Však jsme na tu dráhu taky chodili jenom hrát hokej a občas se projet na kolečkových bruslích. Vydržet tam jezdit dokola, to nejde. Je to děsně dlouhé.
Kdo by z vás ale na té dráze případně vyhrál vzájemný závod?
Rolinek: Já bych řekl Vampy.
Vampola: Tak Koukala dám určitě. Rolas je rychlej, na rovince by mě o pět metrů porazil. Ale zase mám lepší skluz. Ovšem kdyby to bylo na pětku, jak jezdí Sáblíková, to bych nepřežil.
Koukal: Když jsem já Rolase vídal v tom dorostu, tak tam byl hodně rychlej, ale teď zpomalil.
Rolinek: To je věkem, chlapče.
Ve Žďáru je zvykem, že se mistři vítají na náměstí. Zažila to Sáblíková i Petrův bratr Martin. Teď je na řada na vás, ne?
Koukal: Kdepak, my ještě nic nevyhráli. Ale brácha mi fandí, není to o žádném hecování.
Vampola: Však nic nedokázal.
Koukal: Ten měl jenom štěstí, že mu dobře namazali lyže.
Vy jste coby kluci neuvažovali o jiném sportu? Vždyť ve Žďáru byl dobrý basketbal, lyžování i rychlobruslení.
Koukal: Jaké lyžování? To tam snad ani nikdo nedělá, hokej byl jasná volba.
Rolinek: Já jsem začínal s fotbalem, pak jsem ale zůstal u hokeje. Kdybych ale dál hrál fotbal, tak jsem dneska lepší fotbalista než hokejista.
Koukal: Má pravdu.
Dvojice Koukal - Vampola zase hrávala tenis, že?
Vampola: A jak! Jsme okresní přeborníci ve čtyřhře.
Koukal: To si nechte vyprávět. My byli vždycky o třídu horší, ale uměli jsme soupeře zdeptat. A kolikrát i jejich rodiče. Vampy mi pokaždé řekl, ať se jdu rozpinkat s tím lepším a já mu nepřehodil balon přes síť. Ten borec byl nešťastnej, ještě než začal zápas. Jednou - a to už já jsem hrál v Pardubicích a on ve Vsetíně - jsme se znovu přihlásili na okres. A hned nás v prvním kole nalosovali do dvouhry. Dostal jsem dvakrát 4:6.
Vampola: Protože Kouky neuměl podávat. Druhé podání dával spodem a ono letělo stejně rychle jak to první vrchem.
Co ty běžky? Kdo na nich by byl nejrychlejší?
Rolinek: Tak Kouky to má v genech, jasná věc.
Koukal: Tři roky jsem na nich nestál, ovšem vybavenej jsem jak mistr světa. Vázáníčko, vosky, všechno je.
Vampola: A to my s Rolase nemáme ani lyže, takže to by nebyl moc dobrý závod.
Jedno je pro Žďár ovšem špatné. Že jejich velikáni vždycky z města zmizí pryč. Martin Koukal bydlí v Liberci, Sáblíková se přestěhovala do Velké Oseku.
Koukal: Tak té tam postavili barák, takže to není přestěhování.
Rolinek: Ty to řekneš takhle natvrdo, jo?
Vampola: Tak každého to táhne tam, kde hraje. Tomáš asi taky zůstane až se vrátí z Ruska v Pardubicích, mně se taky s manželkou líbí v Plzni, kde bychom se chtěli usadit.
Rolinek: A hlavně záleží na dětech. Vyrůstají v Pardubicích, mají tam kamarády, stejně jako my si tam našli své známé. Ve Žďáru jich je samozřejmě méně a méně.
Vampola: Samozřejmě tam mám rodinu, jezdím za bráchou a kamarády. Ale ty mám i jinde po republice, navíc manželka je ze Vsetína, takže to mám docela roztahané.
Koukal: Já jezdím na víkendy.
Závěrečná otázka na popíchnutí: kdy konečně ve Žďáru postaví porodnici, aby další mohli mít toto město v občance jako rodné?
Rolinek: Já všem tvrdím, že jsem ze Žďáru a že jsem se tam narodil. O porodnici to přeci není.
Koukal: To je blbá otázka na závěr. My jezdíme rodit na předměstí (Nové Město na Moravě).
