"Nevím, jestli jsem nějaký specialista na finále, ale jsem strašně rád. Čím je člověk starší, tím víc si uvědomuje, jak moc těžké je něčeho takového dosáhnout," říkal brankář, kterému se podruhé v životě houpala na krku zlatá medaile.
Kdy jste začal věřit, že to vyjde?
Když jsme šli do třetí třetiny za stavu dva nula, říkal jsem si, že je potřeba to udržet aspoň do dvanácté minuty, než dostaneme góla. A to se povedlo. Na konci se to sice trošku zkomplikovalo, ta ruská přesilovka je podle jmen velice silná. Jasné to nebylo do poslední vteřiny a to je na tom to krásné.
Tak to bylo i v celém turnaji, ne?
Myslím si, že na tomhle mistrovství jsme neměli jasného nikdy nic. Nepamatuju si, že bychom seděli a říkali si: Tak teď jsme tam a bude pohodička. My jsme celý ten turnaj oddřeli a některé zápasy jsme vyhráli se štěstím. A ten finálový jsme vybojovali srdcem. Hráči padali do střel, nechali si v uvozovkách vyrazit zuby a prostě to chtěli za každou cenu.
Finále proti ruské palebné síle bylo hrozně moc o vašem výkonu. Jak jste ten zápas proti Malkinovi, Ovečkinovi, Dacjukovi, Kovalčukovi a dalším bombarďákům prožíval?
Turnaj je vždycky o výkonu brankaře a já jsem věděl, že to bude těžké utkání. Mají hráče, kteří dávají i padesát gólů v NHL. Já jsem rád, že do finále šlo Rusko. Že jsme nehráli s Němci, protože to by lidé zlehčovali a dopadlo by to bůhvíjak. Ať si říká kdo chce, co chce, my jsme tady porazili ty nejlepší týmy a nikdo to našim klukům nemůže upřít.
Nula ve Vídni, málem nula v Kolíně. Čím to, že vaší doménou se stalo finále mistrovství světa?
To nevím. Ale jak stárnu, víc a víc si uvědomuju, jak strašně těžké je se do finále dostat a speciálně z té situace, ve které jsme byli. Mužstvu se moc nevěřilo, slyšeli jsme spoustu kritiky českého hokeje a to nemyslím poslední týden nebo dva. Ta kritika probíhá už dva tři roky.
Myslíte, že je neoprávněná? Český hokej dlouho čekal na medaili.
Samozřejmě, že rezervy tam jsou. Tuhle jsem četl rozhovor s Marianem Jelínkem o psychice hráčů. Myslím si, že třeba tohle je rozdíl, my v Česku s hokejisty v tomto směru nepracujeme. Na druhou stranu jsou u nás pořád skvělí trenéři, máme šikovné hráče a tihle kluci, o kterých se říkalo, že jsou druhořadí, to dokázali. Vyhráli mistrovství proti mužstvu, které bylo považované za favorita olympiády!
Vy už jste po semifinále říkal, že si tenhle šampionát užíváte víc než ve Vídni, odkud jste si přivezl první zlatou medaili.
To platí. Pro mě byla Vídeň hrozný stres. Tam jsme byli favoriti, kdežto tady nám nikdo nevěřil. Já se přiznám, že nejvíc nervózní jsem letos byl při zápase s Lotyšskem a taky to bylo na mě vidět. Puky mi pěkně poskakovaly. Ale měl jsem dobrou sezonu, věřil jsem ve své schopnosti a věděl jsem, že to ve mně je. Otázka jen byla, jestli to v pravou chvíli dokážu najít. Díky bohu se mi to povedlo a pomohl jsem spoustě správných kluků k obrovskému úspěchu.
Přitom po zápase s Norskem a Švýcarskem to vypadalo na začátek pořádné ostudy. Jak to, že se pak najednou narodil tým, který už nikdo neporazil?
Každé mužstvo se chvíli hledá a vůdci vyjdou najevo, až když teče do bot. V tomhle týmu jich bylo spousta. Není to tak dlouho, kdy jsme si říkali, že jsme v kritické situaci. Od té doby jsem nenašel nikoho, kdo by v nějakém zápase myslel sám na sebe a nehrál pro mužstvo. Dost brzo jsme zjistili, že je to naše jediná šance, a časem jsme viděli, že to funguje.
Na olympiádě působil tým hvězd mdle, kdežto mužstvo "neznámých vojínů" na šampionátu bylo úžasně vyhecované a dokázalo toho mnohem víc. V čem byl ten rozdíl?
Těžko se srovnávají dva turnaje a těžko se srovnává situace hráčů, kteří přijeli z NHL. Ale musím říct, že jsem nikdy nebyl součástí mužstva, kterému by se něco podobného povedlo.
Vy jste známý flegmatik. I teď mluvíte docela klidně...
No vidíte, přitom v této chvíli jsem v euforii. To, že jsme porazili Rusy, asi nikdo nečekal. Nebylo to uměním, ale obrovskou bojovností. Kluci strašně chtěli. My jsme prohrávali se Švédskem i Finskem, vyhráli jsme těžká utkání s Kanadou i Lotyšskem. Tohle už není náhoda, to mi nikdo nevymluví. Je to tím týmem, který jsme měli v kabině. Kluci věřili a bojovali.
Víte, že trenér Vladimír Růžička o vás po semifinále řekl, že jste nejlepší gólman na světě?
To je trochu přitažené za vlasy, ale myslím si, že mi turnaj opravdu vyšel. Podle mě je na světě spousta skvělých brankářů a pochybuju, že já jsem ten nejlepší. To určitě ne. Za Růžovu chválu jsem ale moc rád. Máme mezi sebou krásný vztah, zažili jsme krásné věci. On to určitě řekl s nadsázkou. Jako kdybych já o něm řekl, že je nejlepší trenér na světě.
