Generální manažer tamní reprezentace je s hráči NHL během sezony v neustálém kontaktu, mnoho z nich bere jako kamarády. A s těmi mladými zase buduje vztahy na Slovensku.
"Tyhle věci jsou hrozně důležité. Nestačí jednou za rok zavolat a zeptat se: Pojedeš na mistrovství?" vypráví jeden z nejslavnějších hokejistů slovenské historie.
Českým hokejem teď hýbe prohra s Norskem a následné ostré prohlášení Jaromíra Jágra, jenž se bez servítků opřel do nominovaných hokejistů, kteří nepřiletěli reprezentovat. Jaký na to máte názor vy?
Nerad bych řešil vaše problémy. Svým způsobem má ale Jarda pravdu. Ti chlapci prošli nějakým systémem, české národní mužstvo jim pomohlo dostat se do situace, v níž jsou. Někdy to není jen o penězích, každý by měl mít hrdost a cítit nějakou zodpovědnost, aby vrátil, co získal.
Překvapilo vás, že to Jágr řekl takhle bez obalu?
Po tom, co pro český hokej udělal, je on jeden z mála, kteří se do něčeho takového mohou pustit. Možná byl taky frustrovaný z porážky s Norskem.
O prohlášení Jágra
|
Vy Jágra dobře znáte. Chápete jeho myšlenky?
Jistě. Jarda je lídr. A jen někdo takový může takovou věc udělat. On má vcelku pravdu, jen to možná neřekl v úplně nejvhodnější chvíli. Na řešení takového problému teď asi není ten správný čas.
I slovenský tým měl z NHL několik omluvenek. Přemlouváte v takovém případě hokejisty?
Ne. Když hráč prostě nechce přijet, tak nechce. Kdyby byl myšlenkami někde jinde a nebyl tu s námi, je to stejně k ničemu. To radši dostane šanci mladší hráč, který tu chce být. Já teď skládám mužstvo, v němž má každý nějakou motivaci. Mladí se chtějí předvést, starší třeba nemají kontrakt v evropské lize, tak se tu chtějí ukázat. S těmihle je třeba pracovat a dát jim šanci.
Jste spokojený s podobou vašeho kádru na mistrovství?
Jsem. Jako manažer děláte každých pět šest roků přestavbu, přichází výměna generací. Musím ovšem přiznat, že my v reprezentaci děláme přestavbu až moc často. A to by se nemělo stávat. Za národní tým by pořád měli hrát hokejisti nejvyšší kvality. Je jedno, z jaké generace.
Po olympiádě bývá obvykle větší problém sehnat "mazáky" z NHL. Čím to je? Už nemají motivaci? Nebo jde jen o únavu?
Bavil jsem se třeba s Handzušem. On tento rok odehrál přes sto zápasů! Nevím, jestli si to dovedete představit. Kdyby sem měl přijet, nebyl by psychicky připravený. Když jsem hrával já, věděl jsem hned po sezoně, jestli na mistrovství budu, nebo nebudu. To už cítíte.
Zlobíte se na hokejisty, kteří odmítnou reprezentovat?
Proč? Je to třeba vidět i z jejich úhlu pohledu. U nás budou mít starší hráči z NHL pořád dveře do otevřené. Udělali v minulosti dost velkou práci a teď mají různé důvody, proč se omlouvají. Umíme to pochopit. Nespekuluju, proč hráč nepřijel. Raději mu povím, ať si oddechne, že příští rok je zase šance. A když bude moct, tak přijede pak. Ale zároveň ti kluci musí vědět, co je jejich zodpovědnost. Že mají šanci vrátit něco svému státu.
V DRESU CAPITALS. Peter Bondra ještě jako hokejista Washingtonu.
Jenže tak už to možná mladší hokejisté nevidí. Není to jako v dobách Výborného, Reichla, Ručinského. Nebo u vás Zedníka či Šatana, kteří přiletěli z NHL na šampionát skoro vždycky. Podobně jako vy.
Možná pro nás tehdy reprezentace znamenala víc. Slovensko je malá země, po rozdělení bylo všechno nové, to nás hnalo dopředu. Tehdy byl velký boj o místa v nároďáku. I v mém případě. Jeden čas Washington stále postupoval do play-off, šampionáty byly tehdy dřív a já je nemohl stihnout. Když IIHF posunula termín a byla možnost, přijel jsem.
Vy jste se slovenskými hokejisty v NHL během sezony v kontaktu. Jak intenzivně s nimi komunikujete?
Každému z nich volám už před koncem základní části a povídáme si, jestli má zájem a případně dorazí, kdyby vypadl. Jinak jsme spolu v kontaktu neustále. Vždyť já prakticky žiju v Americe. Chodím na zápasy, s hráči se pravidelně setkávám. Když hrají ve Washingtonu, vezmu je na večeři.
Rozvěďte trochu, jak probíhá takové setkání s hokejisty ve Washingtonu během sezony NHL.
Posedíme, oni se ptají, co je nového v týmu, jakým systémem hrajeme, jaký je nový trenér. Nebavíme se o autech nebo o golfu, ale jen o hokeji. A to je důležité. I pro mě. Je potřeba zjistit od hráčů, jakým stylem hrají v týmu, jakou tam mají roli. Vždyť třeba před olympiádou jsme si já a (trenér) Ján Filc s Gáboríkem na večeři celou dobu kreslili, jak by mohlo vypadat naše založení přesilovky.
O kontaktu s hokejisty
|
Tyhle vztahy jsou důležité. Ne hráči zavolat jednou za rok, jestli přijede nebo ne. Ale sednout s ním na kávu, sejít se s ním po zápase. Říct mu, že hrál dobře a ukázat, že jsem tam. Že Slovensko je stále s ním a na své hráče myslí.
Jenže Češi už bohužel nemají Ivana Hlinku, kterého respektovali úplně všichni a který tohle dělával. Ani Petera Bondru.
Nevím, jestli to je zrovna Peterem Bondrou. Ale dobře. Je určitě výhoda, že když zavolám Šatanovi nebo Chárovi, můžu se s nimi bavit otevřeně jako hráč s hráčem. Nemusím nic diplomaticky obcházet, můžu jít rovnou k věci. Podle první komunikace s nimi vím, jak jsou na tom. Nevím, jak to funguje u vás, ale já nemám potíž se žádným hráčem. Každý mi zvedne telefon v minutě, kdy mu volám.
V Česku bývalo kdysi zvykem uspořádat setkání hráčů během léta, třeba před Naganem to hrálo velkou roli. V posledních letech se od toho ale upouští...
To je škoda, protože podle mého je to dobrý krok. My jsme třeba loni svolali všechny chlapce i s manželkami na dva tři dny do Tater. To nebylo nic tréninkového, spíš jsme po večerech pokecali. V takovém vztahu bychom rádi pokračovali dál, hlavně s mladými, kteří hrají na farmách nebo v juniorkách. Ty bychom chtěli zatáhnout do systému, aby poznali trenéra, aby Glen (Hanlon) poznal je. Aby se hráči pořád cítili součástí týmu. To jeden telefonát nesvede.
Tenhle přístup jste do slovenského hokeje přinesl vy?
Něco už tu běželo, nějakou myšlenku jsem přinesl já s panem Filcem. Během minulého roku jsme vymýšleli věci, které by na hráče mohly zapůsobit. I když nás to stálo pár víkendů a taky peněz. To se týká třeba i vyřizování pojistek a dalších věcí, které klukům ukážou, že jsou pro nás důležití.
Proč si myslíte, že v Česku se to v současné době nedělalo podobně jako na Slovensku?
Nevím, co dělají Češi. Netahejte mě prosím do vašich problémů.
Chci znát váš názor na český hokejový program.
Každý zkrátka dělá to, co si myslí, že může fungovat. Já věřím naší cestě.
