Hned na první pohled vás napadne, že se za těch šest let, co už nehraje NHL, hodně změnil. Dál má holou hlavu, ve tváři Marka Messiera však přibyly vrásky a je pohublejší, než býval.
On však při rozhovoru tvrdí: "Vede se mi skvěle. Mám sice dost práce kolem mládežnických mužstev v Kanadě, ale hokejový důchod je moc fajn."
Teď je jedna z největších hokejových legend v Německu na světovém šampionátu v roli generálního manažera. Místo na míru střiženého obleku ho však častěji potkáte v červené šusťákovce a s bruslemi na nohou. Na led chodí i pár měsíců před svou padesátkou.
"Pořád mě hokej děsně baví, takže si ho dopřávám. A navíc je to úžasná sranda!"
Nedivím se, když jste ještě ve 43 letech hrál za Rangers. Jak těžké je udržet se v takové formě?
Musíte se hodně věnovat tělu, být na sebe opatrnější a samozřejmě nutná je i dobrá příprava před sezonou i zápasy. Navíc někdo má prostě dáno, že vydrží víc. Najde v sobě víc energie i chuti hrát. Mně tohle nechybělo. A jestli jsem ještě nechtěl hrát dál? Myslím, že toho bylo tak akorát. Navíc přišla výluka, v NHL se změnily pořádky, takže jsem odešel v pravý čas.
V Česku teď máme podobného rekordmana, vždyť pořád chytá Dominik Hašek. A ke čtyřicítce se začíná blížit i Jaromír Jágr. Už jste se s ním stačil pozdravit?
Ještě ne, ale doufám, že se s ním brzy uvidím. Hrál jsem s ním svůj poslední půlrok v Rangers, předtím jsou ho dlouho potkával jako protihráče. Byla to velká osobnost, super kluk, co miluje hokej. A je od něj perfektní, že sem přijel reprezentovat český tým. Takže se moc těším, až si tady v Německu podáme ruku. A Hašek mě nepřekvapuje, byl to vždycky skvělý brankář.
Víte, kde teď Jágr hraje?
Jistě! Hraje v Rusku. To by bylo špatné, abych tohle nevěděl. Zase tolik mi není.
On během olympiády přemýšlel o návratu do NHL, nakonec ale prodloužil smlouvu v Rusku. Udělal dobře?
Já tyto spekulace nemám moc rád, nezabývám se jimi. Kdyby se skutečně chtěl vrátit, tak jsem si jistý, že by to udělal. Ale samozřejmě platí, že Jágr patří mezi největší hráče v historii.
Pojďme k vaší práci: nakolik je těžké sestavit tým pro mistrovství světa jen tři měsíce po olympiádě?
Máme doma spoustu skvělých hráčů, které jsme tady chtěli mít, ale narážíme na realitu. Jsou unavení. A tak jsme vybrali kluky, pro které je čest tady být a kteří tenhle turnaj berou jako skvělou zkušenost. I proto už nebudeme čekat na žádné posily, které by mohly dorazit z NHL. Samozřejmě, že doma teď lidi zajímá Stanley Cup, ale když se vrátíme se zlatem, pozornosti se nám dostane.
A máte na zlato? Třeba Rusové tu mají Ovečkina, Sjomina, teď čekají na Dacjuka. To vy máte v týmu jediného hráče, který byl na zlaté olympiádě ve Vancouveru.
NHL má přes 80 zápasů, k tomu si připočtěte první kolo Stanley Cupu, olympijský turnaj a třeba přípravné zápasy. To je pro mnohé hokejisty hodně drsný zápřah na to, aby mohli ještě přijet na mistrovství. A myslím, že ani vy Češi tady nemáte příliš hráčů z NHL.
Ano, také kvůli mnoha omluvenkám. Jak jste to měli vy?
My respektujeme kluky, kteří se omluvili, přesto jsme rádi, že nás posílil Corey Perry, který byl ve Vancouveru. Je to velký hráč, bojovník, jde příkladem ostatním. A mimochodem máme tu třeba Stamkose, který byl nejlepším střelcem v NHL. To dokáže jen fantastický hráč.
A to zlato?
Pokaždé se na turnaji najde šest týmů, které mohou na vítězství pomýšlet. A je tu i řada týmů, které mají potenciál, aby vás dokázaly potrápit. To je příklad Dánska proti Finům nebo třeba Lotyšska.
U nás si představujeme manažera jako člověka v saku, co pořád vyřizuje telefony. Vy tu chodíte s týmem na led.
Mou prací je poskládat tým tak, aby fungoval. Zároveň musím zařídit, aby v tom týmu byli pracovití hráči, co se chtějí zlepšovat. A musím říct, že od začátku, co s týmem jsem, vidím u kluků velké pokroky. A proč chodím na led? Chci hráče motivovat a vzbudit v nich hrdost. Když máte na sobě dres s javorovým listem, tak přece nemůže existovat pro hokejistu větší výzva. Musíte u nich vidět nadšení, protože hokej je to, co lidi u nás milují.
Stejně jako jste ho miloval vy. Co vám nejvíc dal?
Krásný život se spoustou zážitků. Několikrát jsem zvedl nad hlavu pohár, který jsem jako kluk zvedal jen ve snu. Však víte, co pro nás Kanaďany znamená Stanley Cup. Potkal jsem spoustu skvělých lidí, hrál s Waynem (Gretzkým), nejlepším hráčem historie. A až mi jednou bude osmdesát, můžu říct, že můj život stál za to. Že jsem dosáhl toho, co jsem chtěl. Snad své zemi pomůžu i jako manažer a třeba hned tady v Německu.
