Po dopoledním rozbruslení odjel Jágr s týmem do hotelu v Heidelbergu. Po obědě se mu všechno rozleželo v hlavě a přesto, že měl před sebou večerní zápas se Švédy, se sám ozval českým novinářům. Ti se narychlo sešli v tiskovém středisku u Skypu deníku Sport, přes nějž probíhal víc než půlhodinový rozhovor.
"Jsou tam všichni?" ptal se Jágr. A pak spustil: "Chtěl bych, aby se to nějak ukončilo a neprotahovalo. Já jsem vůbec nevěděl, že z toho bude taková velká diskuse. Možná jsem to řekl moc ostře, možná si to někdo bral osobně a možná se někdo urazil. Ale to nebyl ten důvod, proč jsem to říkal," rozpovídal se.
Jaký ten důvod byl?
Bojím se toho, aby za pět šest let nebyla prohra o gól s Norskem skvělým úspěchem českého hokeje. Protože teď to všichni nazýváme katastrofou a může se stát, že za pět nebo deset let to bude normální výsledek. Dneska jsem si zrovna říkal: Díky bohu, že v áčku hraje šestnáct mužstev! Kdyby to bylo jako dřív s osmi, tak jsme v tom béčku možná už dávno. Já vždycky nadával, proč je tady těch šestnáct týmů a najednou díky bohu za to.
O rozhovoru po zápase s Norskem se baví snad všichni čeští fanoušci, reagují na něj hokejisté i experti. Čekal jste takový poprask?
Ne, to vůbec ne. Možná všechno zlé je k něčemu dobré, možná se něco změní, ale pokud jsem někoho urazil, určitě jsem to tak nemyslel. Bylo to spíš brané pozitivně. Jako kompliment, že bez hráčů z NHL se to prostě hrát nedá. My je v současnosti potřebujeme. Oni mají stále takové kvality, že nám pomůžou. Nám, tím myslím České republice.
Ti, co nepřijeli, by měli líbat pr...hráčům jako Reichel a Dopita, řekl Jágr po Norsku |
Hokejistů, o kterých jste mluvil, se ale vaše vyjádření asi dotklo.
Já jsem nikoho nechtěl naštvat. Mladé hráče, kteří odešli do Ameriky a jsou v NHL, respektuju. Musí něco umět, když si je klub vybral, o tom není pochyb. Ale jde o to, že český hokej se v současnosti nachází v takové krizi, že oni musejí jezdit na šampionáty. Jestli jezdit nebudou, tak se může stát, že opravdu přijde nějaký průser a já si myslím, že tohle je už poslední výstraha.
Ukazuje tohle mistrovství opravdu, že jen hráči z extraligy a z evropských soutěží nestačí?
Kluci jsou mladí, já je nekritizuju. Myslím to tak, že když budou ti nejlepší hráči jezdit, tak to pro ty mladé, co tu s nimi budou, má daleko větší úroveň. Pak když řekne: "Já jsem se dostal na mistrovství," to bude něco znamenat. To, že je skutečně mezi pětadvaceti nejlepšími českými hráči. Za nás byl problém se probít i do české ligy. Když se tam dostal jeden hráč z jednoho ročníku, to už musel být opravdu talent. A do nároďáku? Tam byla léta stejná sestava, to už pak byl úspěch jako hrom. I když vím, že svět se někam pohnul, dnes jsou důležitější akce než mistrovství.
Není problém ve špatné komunikaci s hokejisty NHL? Slováci na ni mají Petera Bondru, Kanaďané zase Steva Yzermana nebo Marka Messiera...
Všechno je možné, nechci se bavit o kdyby, kdyby. To se většinou říká, když se stane průser. Kdyby to a to, tak to dopadlo jinak. Tady není čas na kdyby. Já chci, aby se to určitým způsobem změnilo. Aby ti hráči, kteří třeba letos nejeli, nebyli naštvaní na mě, na trenéry. Aby se nad tím zamysleli a příště jeli. Hokej je potřebuje. I fanoušci. Na co můžou být hrdí, na co se mají dívat? Na to, že prohrajeme s Norama? Já kdybych se na to díval, tak rozbiju televizi. Já to říkám od srdce. Taky bych se chtěl dívat na televizi, abych tam viděl nějaký hokej a měl z něj radost. Já to už nechci přepínat na rodinný pouta.
JDU NA TO. Jaromír Jágr se chystá skočit na led.
Vraťme se ještě k původnímu tématu - k omluvenkám. Dovedete se vcítit do myšlení hokejistů jako je Vrbata nebo Průcha? Trenér Růžička loni řekl, že o takové hráče nestojí, nevešli se mu ani mezi šedesátku v širší nominaci na olympiádu. A letos před šampionátem je najednou pozval.
Já to chápu, že k takovým situacím dochází, ale někdy je třeba dát tu hrdost stranou. Někdy se musíš obětovat, někdy se musíš ponížit. To mají i lidi v práci. Šéf prostě má špatnej den, někoho seřve a taky ta sekretářka neřekne, že zítra nejde do práce. Já vím, že je to extrém, že lidi pracují, protože potřebují peníze. Tady to není o penězích, ale nějaká hrdost by tam měla být.
Nemyslíte si, že dnešní generace hráčů je rozmazlenější než ta, co vyrůstala v osmdesátých letech?
Ne. Nechci mluvit o sobě. Taky jsem nebyl žádnej andílek, taky mám svoje mouchy. Když se zeptáte trenérů, kteří mě trénovali, tak pětadvacet ze třiceti třeba řekne, že už by mě vést nechtěli. Já teď sebe nedávám za žádný příklad. Každý má něco. Ale hráči si musí uvědomit, že to v současnosti bez nich nejde. Chci je poprosit, aby dali svoje ego stranou. Aby některé věci skousli, i když jim třeba bylo ublíženo. Já s nimi souhlasím, třeba se nemělo říct to, co se řeklo, ale stalo se to.
Jaromír Jágr na tréninku...
... a při rozhovoru s Markem Messierem.
Právě kvůli tomu ale právě třeba Vrbata nebo Průcha letos odmítli přijet.
Chápu, že člověk může být uraženej, třeba bych na tom byl stejně, ale tímto jednáním nikomu nepomůžu. Jediný, kdo to odnese, je český hokej. Já někde četl, že Vrbatka nebude měnit názor. Ale já nechci, aby měnil názor. Já chci, aby na ty tři neděle přijel. Mysli si o trenérovi, co chceš. Třeba ho nepozdrav. Ať jsi klidně naštvanej, ale přijeď, dej dva góly a dokaž, že ten trenér udělal chybu. A potom budou všichni spokojení, protože ten trenér řekne: Děkuju ti, vyhráls mi tady zápas. A já se ti omlouvám, že jsem tě minule nevzal.
Zlobíte se na ty, kteří tu nejsou, že to nevidí stejně jako vy?
Nechci, aby to ti hráči brali osobně. Nechci, aby lidi odsoudili někoho, koho osobně neznají, na základě toho, že já jsem něco řekl. Nechci, aby si přečetli rozhovor se mnou a pak říkali: Jsou to primadony. Já si nemyslím, že jsou primadony. Všichni, kteří nejeli a odmítli, jsou výborní kluci a výborní hokejisté. Každý měl své důvody, proč tu není. Ale já je chci poprosit, aby se na ty důvody příště vykašlali a dali je stranou. Aby na to na ty tři neděle zapomněli. I když si myslí, že to nejde. Já říkám: Sakra, jde to! Takhle jsou teď naštvaní jedni hráči, příští rok budou naštvaní jiní hráči, všichni budeme naštvaný a pak budeme všichni tak naštvaný, až budeme v Béčku, pak nás porazí Mongolsko, a pak už nevím...
