"Byl to pro mne zvláštní zápas, i když jsem tušil, jak asi dopadne," říkal po utkání anglicky.
Asi jste ani nečekal, že tady Česko překvapíte, že?
Byli jste ve všech herních činnostech lepší. Musím přiznat, že nejsme zvyklí hrát v takovém tempu, jaké Češi předvedli v první třetině. Já jsem chtěl už křičet: Hoši, pomaleji (řekne česky). Zlepšili jsme se až ve třetí třetině, měli jsme pár šancí a taky dali trochu šťastné góly. Ale bylo poznat, že Češi polevili a trochu nám hru usnadnili. Víte, pro nás bude nejdůležitější zápas ten poslední, kdy hrajeme proti Norsku. Česko jsme brali jako trénink a myslím, že se pořád zlepšujeme.
Mluvil jste s Čechy?
Jen krátce. Potkali jsme se po zápase a objali se. Já jsem ani pořádně nevěděl, kdo tu nakonec bude hrát. Když jsem odjížděl z Ostravy, měl jsem mistrovství jasné jen já, váš tým se teprve tvořil.
Jak vlastně vidíte šanci Česka na medaili?
Po olympiádě se sice váš tým proměnil, ale pořád máte velkou sílu. Mladí kluci, pro které je to první mistrovství světa, mají spoustu motivace, bojují. Určitě budete ve čtvrtfinále a pak je to mezi velkou šestkou otevřené. Máte skvělé brankáře, takže klidně můžete mít medaili. Máte sílu porazit každého.
Vy jste se po sezoně rozhodl odejít z Vítkovic do Sparty. Proč?
Je to pro mě krok dál, další životní zkušenost. Ve Vítkovicích bylo všechno skvělé, ale po dvou letech potřebuji změnu. Navíc mám přítelkyni z Ameriky a pro ni bude život v Praze mnohem snazší, víc jí to tam připomíná domov. Sparta bude velmi silná a má skvělou historii – takže já čekám, že se budu dál zlepšovat, abych mohl zase hrát na mistrovství světa.
