Jako první proběhl příletovou halou Jaromír Jágr. S hlavou sklopenou k zemi si to rázoval k prvnímu taxíku a rychle zmizel. Spolu s ním přiletěla ze Švýcarska další šestice hráčů - Plekanec, Kotalík, Blaťák, Čajánek, Rachůnek a Hemský.
"Pořád je v nás velké zklamání. Chtěli jsme odčinit loňský neúspěch, ale bohužel to nevyšlo," hlesl Kotalík před sparťanskou halou v Holešovicích, kde měl po dobu mistrovství zaparkované auto.
Ostatní jeli autobusem. Do vlasti vyrazili hned po zápase se Švédskem v jednu hodinu v noci, v Praze se ale objevili až krátce před polednem. Ve tvářích hráčů se zračila únava smíchaná s čerstvým rozčarováním.
"Jaká byla cesta? Když se domů vracíte s neúspěchem, tak to není to pravé," poznamenal rozladěný Eliáš, kterému přijela naproti manželka Petra. "V autobuse jsme všechno samozřejmě ještě rozebírali, ale už to nemá moc smysl."
A kouč Růžička, pro kterého dorazil syn Vladimír, prohlásil: "Teď nás čeká olympiáda, na které chceme zase uspět. Ale víme, že to bude těžší a těžší, protože generace hráčů, která toho hodně dokázala, už bohužel začíná stárnout. Náš úkol je vychovat nové, ale to je dost velký problém."