"Můžeme si říkat, co chceme, ale to oni dnes vévodí světu," prohlásil hokejový expert Martin Hosták. "I díky tomu, že mají obrovskou základnu. Jakmile u nich někdo nemá formu, může být okamžitě nahrazen. Tohle se těžko dohání."
Rusko, následník Sovětského svazu, až do včerejška vyhrálo 24 titulů. Kanada navlas stejně. Deštivá švýcarská neděle určila že ruská hokejová škola se dostala do trháku.
"Vyzvat Rusko je pro každého Kanaďana pořád ještě něco víc než běžný zápas," uznal kanadský kouč Lindy Ruff. "Dlouhá tradice naší rivality vám z hlavy jen tak nevypadne. Rusové nás navíc loni porazili ve finále šampionátu hraného na kanadském ledě. To se nezapomíná."
Dobro proti zlu
Na vzpomínání je toho hodně, bitvy mezi Kanadou a SSSR přece před několika desetiletími přesahovaly meze sportu. Zámořští fanoušci je vnímali jako boj dobra s komunistickou říší zla. "Nijak nepřeháním, když to nazvu válkou," vysvětloval před Sérií století v roce 1972 kanadský útočník Phil Esposito.
Právě tohle setkání nejlepších s nejlepšími bylo zřejmě nejúchvatnějším okamžikemv hokejové historii. Ještě než bylo vhozeno první buly, smáli se Kanaďané vetché sovětské výstroji a podivným jménům na soupisce sborné. Sklaplo jim, první zápas prohráli 3:7.
"Málokdy od doby, kdy se Goliáš díval svrchu na Davida, podceňoval někdo protivníka tak, jako jsme my podceňovali kvalitu sovětského reprezentačního výběru," napsal list Vancouver Sun.
Ty dva týmy se pak potkaly v mnoha dalších vypjatých partiích, třeba na dech beroucím Kanadském poháru 1987, kde dal kouč Mike Keenan dohromady lajnu s Gretzkým a Lemieuxem. Nebo při juniorské řežbě na šampionátu v Piešťanech také v roce 1987, kdy na slovenském ledě došlo k bezprecedentní hromadné bitce. Náboj to však mělo i bez šarvátek. Vždycky.
"Není v tom ani špetka pohrdání ostatními týmy, ovšem tohle bylo pokaždé něco jiného," uznal legendární Vladislav Treťjak. "Hrál jsem s Kanadou o prvenství tolikrát! A o mnohých z těch duelů se dá říct, že to byl nejlepší zápas historie."
Studená válka sice skončila už před téměř dvaceti lety, rivalita dvou hrdých hokejových národů nicméně trvá. Ba co víc: po loňském šampionátu, na kterém se Rusko probralo z patnáctileté mistrovské kocoviny, se ještě vystupňovala.
Liga v Rusku, mládí v Kanadě
Zásluhu na tom mají rovněž ruské klubové ambice přiblížit se NHL, vždyť Kontinentální liga teď láká hvězdy v čele s Jágrem. Vydělává na tom i reprezentace, která se přes rok sehrává a nabírá na síle.
Přichází tedy další éra ruského hokejového vládce? Nebýt Kanady, dalo by se na to vsadit. Takhle ne.
Kanada se po olympiádě v Naganu naučila respektovat soupeře, naslouchat jejich metodám a výsledkem jsou triumfy na olympiádě, šampionátech i Světovém poháru. Přestože do Švýcarska nepřijela v nejsilnějším složení, pro Rusy znamenala obtížného soupeře.
"Hlavně v mládeži se Kanaďané vydali správnou cestou," řekl Jaromír Jágr. "Hrají teď jinak, než bývalo zvykem. Všichni, kteří přijedou na mistrovství, bývají velmi dobře technicky vybavení."
I proto se do knihy s názvem Největší rivalita v hokeji mohla včera zapsat další slavná kapitola. A brzy asi přibudou další.
Kanada v. Rusko
Největší legendy Největší výhra Nejlepší lajna Rusko: Fetisov, Kasatonov, Krutov, Larionov, Makarov (80. léta) Nejlepší trenér Nejslavnější klub Pořadí v žebříčku IIHF Počet registrovaných hráčů (i žen) |
