"Odehrál jsem vydařený turnaj, jenže teď mě především bolí čtvrtfinálové zklamání," pronesl 28letý pardubický hokejista, jenž po startu na svém třetím mistrovství světa odchází do ruského Magnitogorsku.
Ptát se na vaši náladu po návratu domů asi skoro nemá cenu, že?
Samozřejmě mě strašně bolí porážka se Švédskem. Měli jsme čtvrtfinále super rozehrané, byli jsme kousek od postupu. Je to zklamání, ale trošku přebolívá. Začínám myslet na to, že jsem doma a čeká mě rodina.
Zklamání je zřejmě o to silnější, že jste měli velmi silný tým. Souhlasíte?
Už během šampionátu jsem říkal, že tým je výborně poskládaný. Byli v něm výborní hráči. Jenže nám to nevyšlo, jak jsme si přáli.
Bolí porážka o to víc, že o ní rozhodl hodně smolný gól v prodloužení?
Jasně. Ale bolela by stejně i po jasné porážce. Bohužel to dopadlo takhle. Když jsme sedm minut před koncem vedli 2:1, nevěřil jsem, že bychom mohli ještě utkání ztratit.
Rozhodující gól padl po nešťastném odrazu puku od brusle pardubického beka Petra Čáslavy. Byl váš kolega hodně smutný po utkání?
To je náhoda, že to trefilo zrovna jeho brusli. Bohužel se to stalo. Ale určitě si ho budu dobírat, že dal gól na mistrovství světa (smích).
A navíc vítězný...
A vítězný. Bohužel ne v náš prospěch (povzdechne si).
Přemýšlel jste nad příčinami vyřazení?
Do nějakých rozborů bych se nechtěl pouštět, od toho tady nejsem. Mohlo by se přemýšlet nad tím, proč jsme konec čtvrtfinále nezvládli lépe a zda jsme mohli hrát s někýmjiným. Ale to bych moc nerozebíral. Spíše mě bolí zklamání.
Přesto bych jednu věc zmínil - výkon gólmana Hniličky.
Proč? Jako že to byla slabina?
Přesně tak. V Česku se během turnaje hodně debatovalo o jeho výkonech.
Já bych neřekl, že v některém utkání vyhořel a vyloženě propadl a že bychom kvůli němu prohráli. Vůbec bych to neházel na gólmana.
Zato vy jste patřil k nejlépe hodnoceným hráčům. Myslíte si, že jste v Kanadě odehrál zatím své nejvydařenější mistrovství světa?
Určitě. Konečně se mi povedlo dát gól na mistrovství. Hodně jsem hrál, dostal jsem hodně důvěry od trenéra Hadamczika. Nastupoval jsem i ve druhé pětce. Z mé strany to byl vydařený šampionát.
Stává se z vás jeden z pilířů národního týmu?
Tak to určitě ne. Kdyby přijeli další hráči z NHL, třeba bych se na turnaj vůbec nedostal. Za pilíř se vůbec nepovažuji.
V zámoří jste si mohl udělat jméno a třeba si říct o angažmá v NHL. Co vy na to?
Tohle jsem už říkal několikrát. Já na NHL nemám. Vůbec nemyslím na to, že bych tam mohl hrát. V žádném případě.
Není to přehnaná skromnost?
Ale vůbec ne. Furt si myslím, že svou postavou a herním projevem na NHL nemám.
Nyní pro vás sezona skončila. Jste rád? Nemáte už hokeje plné zuby?
To tedy mám. Nebudu se ani v televizi dívat na konec mistrovství, budu jen odpočívat. Cestou z Kanady jsem ani neusnul, cítím se hodně vyčerpaný. Sezona byla nejen fyzicky, ale především psychicky strašně náročná.
A neprožil jste si v ní žádnou radost, že?
To je pravda. Jediná radost v této sezoně přišla na začátku, když se mi narodil syn.
Kdy vám vše začne nanovo? Kdy se vydáte do Ruska?
Měl bych letět asi 15. července. Teď se budu věnovat jen rodině, vyrazíme na dovolenou k moři. Už se na to moc těším. Dám si tři týdny naprostého volna, nebudu dělat vůbec nic. A pak se postupně začnu chystat na novou sezonu.
