Pro český hokej by to byla rána. David Výborný nechyběl na dvanácti šampionátech v řadě, je respektovaným šéfem týmu. "Jde o to v sobě zase najít chuť a odhodlání," tvrdí.
Davide, kdy se lámal čtvrtfinálový duel s Ruskem?
Čtyřicet minut jsme hráli vyrovnanou partii. Po druhém gólu Rusové ovládli hru. My už na ně neměli. Odešly nám přesilovky.
Čím jste je chtěli porazit?
Určitě dobrou defenzivou. Jejich obránci dělali chyby vzadu, ale nepřinutili jsme je ty chyby udělat. Nešli jsme štěstí tolik naproti. Nebyli jsme u odražených puků.
Jaký vidíte rozdíl mezi loňským mužstvem z Rigy a tím letošním?
Taky jsme prohrávali, ale vždycky jsme dokázali dát gól a dostat se zpátky do hry. Jak Rusové utečou o dva nebo tři góly, tak se proti nim hrozně těžko hraje. To byl asi největší problém. Rusové byli popravdě lepší.
Turnaj jste rozjeli parádně. Pak přišla prohra s Němci. Hodně tým poznamenala?
Zápas s Německem se projevil jenom se Slováky. Proti Kanadě jsme se vrátili zpátky, ukázali jsme, že umíme hrát hokej. Rusáci jsou ale trochu jiná kategorie než Němci.
Ve všech těžkých zápasech jste se trápili v koncovce. Čím to?
Nemyslím si, že loni to bylo lepší, že jsme měli nějaké super střelce, ale dávali jsme góly v pravý čas, v pravý moment. Letos to bylo jen v prvních dvou zápasech. Na co jsme sáhli, to nám tam padlo. V důležitých momentech jsme je nedali.
Cítíte, že i z vaší strany to nebylo ono?
Myslím, že jsem hrál stejně jako loni. Ale to musí zhodnotit jiní.
Je pro vás čtvrtfinálové vyřazení velké zklamání?
Ani jsem si neuvědomil, že jedeme domů. To přijde později. Určitě je mezi mými pocity nějaká beznaděj. Těším se na volno. O hokeji nechci měsíc slyšet.
Mrzí vás prohra o to víc, že jste kapitán týmu?
Určitě z toho mám velikou hlavu. Nějaké chyby se staly, to se stanou vždycky. Ale jsme jedno mužstvo, také za to můžeme všichni.
Jste odhodlaný i příští rok přijet na šampionát?
Teď nevím. Nechci se unést emocemi a říct, že končím. Určitě to budu zvažovat. Záleží na tom, jak se mi bude dařit v Americe, a taky jak na tom budu zdravotně. Léta přibývají. Jde o to najít v sobě chuť a odhodlání. Uvidíme, jestli ho opravdu budu mít. Teď nevím.
Ale čekají vás příjemné starosti. Vaše manželka čeká druhé dítě.
Radost mě čeká, ale teď cítím bolest. Chtěli jsme se dostat mezi poslední čtyři týmy. Pak člověk nikdy neví. Nějaká radost mě opravdu čeká. Ale teď cítím opravdu velkou beznaděj.
Jak zklamání vyženete z hlavy?
Teď odjedu do Prahy, tak na týden. Udělám si turné po hospůdkách. Zapomenu na to. Měsíc budu žít jako normální lidi. Určitě pojedu do sklípku. Budu se věnovat rodině.
