ZNÁMKUJTE
hokejisty za výkony na MS
Jako první na ráně je samozřejmě trenér. To on sestavil tým, který neuspěl. Ale mohl jednat jinak?
Hokejové osobnosti před šampionátem i během něj ubezpečovaly, že Alois Hadamczik vzal nejlepší hráče, jaké měl k dispozici. Spekulovat se dá maximálně o pár jednotlivcích.
Z NHL prostě z nejrůznějších důvodů nikdo jiný nepřijel a z extraligové nabídky také kouč těžko mohl volit jinak. "Měl jsem snad opomenout nejlepšího střelce Petra Sýkoru, nebo Jardu Bednáře, který dominoval ve Slavii?" ptá se Hadamczik sugestivně.
Fakt je, že mužstvu chyběla zkušenost. Deset hráčů zažívalo atmosféru mistrovství světa poprvé, devět podruhé. Těžko od těchto hráčů chtít, aby na sebe v klíčových okamžicích vzali zodpovědnost.
Po dobrém začátku přišel ostrý střih
I tak ale tým svými výkony na začátku turnaje vzbuzoval naděje. Třikrát vyhrál, přičemž nadchl zejména výkonem proti USA. Pak ale přišel ostrý střih. Selhání s Německem a série porážek, která skončila až ve čtvrtfinále. A i to hráči vydřeli až povedenou partií proti Kanadě.
Tady se dá pátrat po příčinách nezdaru.
Bylo opravdu rozumné dát hráčům po základní skupině volný den, když potom k duelu s Německem přistoupili vlažně a po nečekané prohře ztratili sebedůvěru?
Bylo rozumné poslat do branky Romana Čechmánka, který trenéra požádal o odpočinek? Třeba by tým před Markem Pincem hrál zodpovědněji a s Němci by nepropadl.
Bylo rozumné mužstvo rozptylovat den před důležitým zápasem proti Slovensku přísně utajeným stěhováním, byť do komfortního hotelu?
Na tyto otázky není jednoznačná odpověď, každopádně je pravda, že výkon týmu tyto momenty ovlivnit mohly.
Výpadek s Němci přišel draho
Stejně tak lze s rozpaky zpětně hodnotit nezařazení obránce Klesly od prvního zápasu (byť mužstvo všechny duely, v nichž nehrál, zvládlo...), lpění na přesilovkové souhře s Petrem Sýkorou, který se v Moskvě s přibývajícím počtem zápasů vyloženě trápil...
Tyto záležitosti – a možná i chyby kouče Hadamczika - nevysvětlují fakt, proč tým neměl ve čtvrtfinále herně na Rusko, ale snad poskytují odpověď na to, proč tým do čtvrtfinále nastoupil právě proti domácímu týmu.
Vždyť nebýt výpadku s Němci, mohli Češi skončit ve skupině klidně první nebo druzí a jít ve čtvrtfinále na přijatelnější Švýcary nebo Finy. Být s trochou štěstí v semifinále a tudíž úspěšní. Tým ale výhody, které rozlosování turnaje nabízelo, nevyužil.
Cesta vzhůru vede přes kvalitní extraligu
Otázka zní: Není to pro český hokej spíš dobře? Nepotřeboval právě takovou facku? Neuspěla seniorská reprezentace, neoslnil výběr do dvaceti let, osmnáctileté naděje dokonce opustily elitu. Není na čase se nad budoucností hokeje hlouběji zamyslet?Vždyť mladí hráči utíkají do zámoří, extraliga je vybrakovaná, ligové výběry na Euro Hockey Tour pravidelně propadají. A co se děje v domácí soutěži? Mladí až na výjimky šanci nedostávají, proto odcházejí. Místo zeštíhlení soutěže a zvýšení její kvality se nepochopitelně rozšířil počet účastníků na patnáct.
A seniorská reprezentace je pak odkázaná na ochotu hráčů z NHL přijet reprezentovat. Podle počtu posil rostou, nebo naopak klesají ambice týmu.
Vytvořit evropské jádro reprezentace? To je momentálně hodně bláhová představa. Kudy z tohoto začarovaného kruhu ven?
Cesta je jediná: kvalitní domácí soutěž. Vždyť Švédové mají v Moskvě prakticky evropský výběr a jsou nebezpeční, Rusové se také mohou opřít o základ týmu z domácí ligy. Ano, Češi nemohou těmto zemím konkurovat finančně. Nicméně dokud budou pokračovat extraligové experimenty, budeme na špičku ztrácet stále víc.