"Kanadský model" s generálním manažerem, který by měl vyšší pravomoci než hlavní trenér, se snaží prosadit svazový šéf Vratislav Kulhánek.
Hadamczik si o něm myslí své. "Máme svůj systém a jsme úspěšní. To je, jako kdyby Kanaďané kopírovali náš," podivil se po návratu z Lotyšska, kde s týmem získal stříbrné medaile.
Jak jste si užil poslední den na mistrovství světa v Rize?
Užil? Ani moc ne. Finále je specifické. I když jste v turnaji už úspěšní, tak ho chcete vyhrát. A když se to nepovede, cítíte spíš smutek. Nejdřív byl, ale když se ohlédnu za celým turnajem, tak mužstvo předvádělo velmi dobré výkony. Obstálo. Je potřeba těm klukům poděkovat, stejně jako my děkujeme národu za podporu.
Proč týmu finále proti Švédsku nevyšlo?
Švédové měli silný tým. Do patnácté minuty, než jsme dostali gól, jsme hráli velmi dobrý zápas. Dva rychlé góly nám ubraly jak psychických, tak i fyzických sil. V týmu bylo hodně kluků na prvním mistrovství světa a některé zápasy jsme odehráli na malý počet hráčů a tím se únava dostavila. Pak už jsme neměli na to, abychom výsledek proti tak silnému týmu, jako bylo Švédsko, zvrátili.
Bude nějaký moment, nebo zápas, na který budete nejradši vzpomínáte?
Nádherný byl zápas s Ruskem. Nahoru dolů, fantastické pro diváka. Hokej, jaký se málokdy vidí. Výborný zápas byl s Kanadou nebo s Finskem. Ale já si vybavím hlavně výborné kluky. Skvělou partu v čele s osobnostmi Davidem Výborným a Tomášem Kaberlem, které ten tým vedly. Z toho má člověk dobrý pocit.
Týmu se nevěřilo, byly problémy s nominací, kupily se omluvenky kvůli zraněním. Jste rád, že se navzdory všem problémům dalo mužstvo dohromady?
Vycházeli jsme ze situace. Spousta hráčů mladé generace, jako jsou Olesz, Vrbata, Klesla a další na šampionátu nemohla být kvůli zranění. Další nás dlouhé roky reprezentovali, hodně pro český hokej udělali a měli právo říct, že přichází doba, kdy to nechají na mladší. Tím jsme se dostali do situace, že jsme tým budovali za pochodu. Tolik nováčků nebývá zvykem. Dali jsme jim šanci a oni se jí chytili. Vytvořili kolem osobností, které jsem jmenoval, vynikající tým se skvělou atmosférou. To nám přineslo úspěch.
Bylo to o hodně jiné pracovat s těmito hokejisty než s hvězdami, jež jste vedl na olympiádě v Turíně?
Turín a Riga, to byly dva turnaje, kde hrály dvě odlišné generace hráčů. V Turíně byli hokejisté, kteří za sebou měli hodně úspěchů. Zkušení. Jenomže se nám zranili čtyři hráči: Hašek, Eliáš, pak Čajánek, navíc zákrok Ruutua na Jágra byl hodně nešetrný a hodně ho poznamenal. Ale i tak kluci dělali maximum pro úspěch. Byl to světový turnaj nejlepších hráčů a docílili jsme slušného umístění. V Rize byla mladá generace, hráči byli nabuzení, připravení dát do hry kolikrát ani ne tolik umění, jako obětavosti. Každý turnaj měl své specifikum a oba dopadly pro český hokej dobře.
Po tvrdé kritice za projev týmu na olympijských hrách v Turíně jste se uzavřel, chtěl jste dokonce skončit. Jste rád, že jste vydržel a do Rigy odjel?
Za to, že jsem šel dál, vděčím lidem, kteří mě podporovali. Mohu jmenovat doktora Bukače, Jardu Holíka, pana Charouze. A ti další, kteří na mě házeli špínu, která nebyla pravdivá, mě motivovali k tomu, abych dokázal, že to není pravda. Je to pro mě velké zadostiučinění, že jsem si dokázal, že s týmem umím žít a pracovat. Měl jsem kolem sebe dobré lidi. Ať to byl Pepa Paleček nebo Franta Musil. Po roce v nároďáku jsem hodně unavený, ale také hodně spokojený. Byla to životní zkušenost, nikdy na to nezapomenu.
Už víte, co budete dělat dál?
Pojedu domů, připravím zprávu pro výkonný výbor. Skončila mi smlouva. To je všechno, co teď vím.
Máte chuť pokračovat u týmu, kdybyste k tomu byl vyzván?
To si nechám až po debatě s výkonným výborem. Uvidím, jaký názor budou mít lidé, kteří český hokej řídí. Po zkušenostech po olympiádě budu spíš zdrženlivý a počkám si.
Nepřipadá vám to paradoxní. Získal jste dvě medaile a přece nevíte, co bude dál?
Měl jsem smlouvu a ta mi skončila. Každý má právo říct, že už nebudu pokračovat. To můžu říct já, to může říct kdokoliv z vedení hokeje. Spousta lidí moji práci oceňuje, stejně tak se najde spousta lidí, kteří ji neocení. Takový je život. Nestojím o to, aby mě někdo plácal po zádech. Jsem ale přesvědčený, že celá práce s tímto týmem, jeho utváření a atmosféra v něm, byla na nejlepší úrovni, na jaké mohla být.
Jak hodnotíte své roční působení u týmu?
Jako velmi úspěšné. Za sezonu mám dvě medaile. Za posledních šest let jsem na různých úrovních získal sedm medailí, tak přece nemůžu své výsledky hodnotit jako neúspěšné. Uhráli jsme velmi dobré výsledky. Samozřejmě je v tom trocha zklamání, že jsme nedosáhli na nejvyšší stupeň. Tam ale chtěli všichni a Švédové prostě byli ve finále lepší. Sportovec musí umět vyhrát i prohrát.
Hokejový svaz chystá nový model řízení reprezentace, který by měl napodobit ten kanadský se silným generálním manažerem v čele. Co na něj říkáte?
Je mi to k smíchu. Český národ má své metody a své úspěchy. To je jako kdyby Kanaďané zaváděli české metody. Hrajeme jiný styl hokeje než oni, šli jsme svojí cestou, a proto jsme spoustu turnajů vyhráli a proto jsme vychovali spoustu skvělých hokejistů.
Takže byste se na něm nepodílel, kdyby svaz stál o vaše služby?
Nespekuluju. Ani přesně nevím, jaký ten model přesně bude. Jenom jsem o něm něco slyšel. A abych pravdu řekl, ani mě to nezajímá. Končí mi smlouva. Otázku, co budu chtít dělat, budu řešit, až si pár dní odpočinu a až si dám s výkonným výborem přípitek na toto mistrovství. Pak na to bude čas a prostor.
