"Švédové byli ve finále kompaktní, všechno jim v zápase vyšlo. Byli agresivní v defenzívě, silní na kotouči.
Hráči jako Nylander a Kronwall byli schopní díky tomu, že šikovně podrželi puk a zvládali souboje jeden na jednoho, dostat spoluhráče do přečíslení.
Navíc Zetterbergova řada dokázala pokrýt Výborného útok a trenéru Gustafssonovi se dařilo ji na naši nejlepší formaci nasazovat. Tím, že si pohlídali Kaberleho, dokázali eliminovat české přesilovky. A konečně, brankář Holmqvist působil klidným dojmem.
Jestli ale něco finálový zápas rozhodlo, tak to byla psychika. Švédové si byli vědomi toho, že dokázali vyhrát olympijské hry a na hráčích i na realizačním týmu bylo vidět, jak si věří.
To českým hráčům chybělo. Když to porovnám se semifinále proti Finsku, tak byl rozdíl patrný. Tam jsme sice také prohrávali, ale zápas celkově vypadal tak, že bychom ho měli vyhrát.
Navíc Švédové dokázali první gól hned z další akce potvrdit. S tím se český tým ještě na turnaji nesetkal. Jak ve čtvrtfinále s Ruskem, tak v semifinále proti Finsku inkasoval jen jednou.
Hře českého týmu trochu chyběla energie. Sice by se mohlo zdát, že Švédové hráli náročný zápas s Kanadou a neměli tolik času na regeneraci jako český tým. Ale ukázalo se, že na turnaji se tyto rozdíly mažou a rozhoduje právě psychika.
Švédsko dokázalo vyhrát oba vrcholy v sezoně. Měl jsem to štěstí, že jsem působil ve švédské Lulea a mohl jsem přímo sledovat vývoj nálad ve společnosti. Od toho, jak se tým skládal před olympiádou, k tomu, jak si prakticky vybrali ve čtvrtfinále Švýcarsko a čelili za to velké kritice.
Trenér Gustafsson si řekl, že je lepší všechno vyhrát a bude mít klid. To se mu povedlo a kritiku vystřídala vlna nadšení, díky které se na všechno zapomnělo. A navíc právě tam se asi zrodila sebedůvěra Švédů, kterým se předtím ve finálových zápasech tolik nedařilo.
Český hokej generační obměnu zvládl
Ale zpět k českému mužstvu. Stříbrnou medaili hodnotím jako velmi pozitivní a týmu dávám jedničku s hvězdičkou. Máme novou generaci, která se už ukazuje v NHL a má zkušenosti a úspěchy s dvacítkou.
Pro český hokej je potěšitelné, že má širší základnu než dvacet špičkových hráčů a když dostali další hokejisté šanci se ukázat na turnaji, kam řada zkušených hráčů nepřijela, dokázali se prosadit. Prostě český hokej dokáže sestavit několik vynikajících týmů. Kdyby bylo v Rize deset jiných jmen, výkon by byl stejný. A to je povzbuzení jak pro hráče, tak pro trenéry.
A hlavně je to pozitivním příslibem pro český hokej v budoucnosti. O naší lize se říkalo, že je vybrakovaná. Ale oni se hráči z ní dokázali na mistrovství světa prosadit.
Mám pro to jeden příměr. Když byl po revoluci velký exodus hráčů do NHL, někteří tamní trenéři si mnuli ruce a říkali, že český hokej končí. Jenomže se ukázalo, že to byl zdravý řez a motivace pro další hráče, kteří by dřív nedostali tolik prostoru, ztrátu vynahradila. Hokejisté, kteří byli dřív bez šance se prosadit, ji najednou dostali.
Výhoda českého hokeje je v zázemí od funkcionářů přes trenéry a tento řez prospěl. To se stalo tenkrát a k něčemu podobnému došlo i nyní."
