Zaskočilo vás to?
Vůbec, tak to v hokeji bývá. Když ztratíte zápas, kolikrát se neudržíte. Také bych byl naštvaný, kdybychom prohráli.
Měl jste na konci zápasu ještě síly na rvačku?
Asi jo, když jsem se porval.
První třetina vám moc nevyšla, že?
Nemyslím si, že se nepovedla. Ale dostali jsme se pod tlak. Finsko má výborné přesilovky, bránění nás stálo hodně sil. Pak už jsme byli lepší. Za stavu 1:1 Finové zalezli a báli se o výsledek. My hráli pořád stejný hokej, podobný jako s Rusy. Jsme za to rádi.
Rozhodující gól padl v přesilovce chvíli před koncem. Tušili jste, že jde o zlomový moment?
Je to o šancích. V tu chvíli nikdo nedoufal. Ale byli jsme odhodlaní dotáhnout zápas do vítězného konce, jedno v jakém čase. Všichni předvedli stoprocentní výkon. Byly tam nějaké chybičky, ale to je hokej. Udělali jsme jich míň, proto jsme vyhráli.
Při gólu jste mířil cíleně na hůl Davida Výborného?
Věděli jsme, že Finové dobře brání, neměli jsme v přesilovce moc střel. Tak jsme si řekli, že zkusíme puky nahazovat na branku. A vyšlo to.
Nebál jste se, že Finové ještě vyrovnají?
Jistý si člověk nemůže být nikdy. Doufal jsem, každé střídání jsem nechal na ledě všechny síly. A nebyl jsem sám. Už ale musíme myslet na finále. Hrát o zlato se nepovede každý rok. Máme velkou šanci zopakovat loňské vítězství, to by bylo hezké.
Stihl jste už telefonát s bratrem?
Ten hraje zápas. Mluvil jsem s tátou.
Co říkal? Nenakázal vám, abyste přivezl další zlato?
Ne, to ne. (úsměv) Byl rád, gratuloval mi. Říkal, že jsme borci. V neděli nás ale čeká největší zápas sezony.
